Bo mam malo času, pišu kratce jen perličky, o tom za čim ohlednout se mužu, opřit se o bandu mužu.

Měsíce květen a červen bývají vždy nejnáročnější v roce, akce střídá akci.

Na první víkendovou akci sezóny 2018 se skládala osádka tak složitě, že nás tam nakonec bylo s malým dělem až moc, když se v týdnu na poslední chvíli začal seznam plnit - sešlo se nás 11. Lákala nás předpověď krásného jarního počasí i pěkného zázemí a chuť oprášit prach po zimě.  

„Komu je horko, ať si rozepne kabát.“ Napoleonova rada vojákům v bitvě u Slavkova

Byla teplota kolem nuly, sychravo, bláto a nad bojištěm svítilo Napoleonovo pověstné krvavé slunce dne 2. prosince 1805 

„Velitel ví pí.u.“ dělostřelci posílají tichou poštou vzkaz svému veliteli v bitvě u Slavkova

Ani v říjnu akcí a chutě neubývá, jen toho tepla a sil, s končící sezonou, už není tolik. Poprvé jsme se vydali na bitvu do jádra blízkého, bývalého pevnostního, města, Olomouce. Předpověď počasí nevypadala moc vábně a kašlík řádil, ale neodradilo nás to úplně všechny. A bylo to dobře, valy Korunní pevnůstky se rychle zaplnily stany a zrekonstruovaný areál byl krásnou kulisou, nad kterou se vyjímala naše vlajka. Na druhý den výcvik předvádělo tolik vojáků, až bylo jasné, že žádné velké manévry při bitvě nebudou možné.

V pátek v 16:00 byl v plánu odjezd směr Nový Jičín, s přetěžkými třemi kanóny bylo potřeba vyrazit co nejdříve na cestu. Když jsme konečně těsně před 17 hodinou s velkou slávou přijížděli k Uhelné, tak si Zub vzpomněl, že doma nechal boty a má jen sandály. Ztracený čas se pokoušel Martin dohnat utajeným, rychlým průjezdem Žulovou, bohužel nás Mára s Hanesem zahlédli, no tak jsme se vrátili i pro ně. Někdo zapomíná vzít sebou boty, jiný kamarády. To je tak, když se dva domluví, ale třetí myslí. Do Nového Jičína jsme přijeli už po tmě, ale tábor vyrostl rychle.

Po 210 letech si na pobřeží Baltského moře, v přístavním městě Kolobřehu, připomněli jedno velké vítězství, které jsme podpořili svou přítomností, přestože historicky se zde s Napoleonem utkala pouze pruská posádka a rakouské jednotky zde vůbec nebyli, ale jak poznamenali polští spolubojovníci, přijeli jsme psát dějiny. A že to tenkrát bylo velkolepé hrdinství, dokazuje i skromnost místního opevnění (do tábora v rámci Reduty Solne jsme se ani nevešli) a užití této události v rámci nacistické propagandy, kdy v roce 1943 byl natočen barevný historický velkofilm pro povzbuzení morálky.

Audience u Karla I. byla sice jen jednodenním podíváním do Brandýsa nad Labem, ale akce to byla v mnohém výjimečná. Prvně v historii gardy jsme zářili žlutě olemovanými trojrožáky k uniformě dělostřelce dob Marie Terezie a děla dostala zase o chlup monstróznější lafety a větší kola, a navíc ne každému se podaří, aby mu medaili předala sama vnučka Karla I., princezna Gabriela Habsbursko-Lotrinská, jako za gardu Medvědovi, a také ne pokaždé nám přístřeší poskytne samotný zámek. I takový byl Brandýs.

Přípravy na první akci Gardy v roce 2017 začaly už hodně dopředu nápadem Karla na vyrobení velkého čínského draka. Výroba a výtvarné ztvárnění modelu o celkové délce kolem 15 metrů zabrala několik týdnů, kdy se garáž změnila ve výtvarnou dílnu, až se výsledek, skládající se z vyztužené otevřené dračí tlamy s hrozivými zuby a zlým kukučem a pohyblivým tělem z obručí a látky, stal téměř neúnosně působivým.