Nový Jičín - Slavnosti města 2017

V pátek v 16:00 byl v plánu odjezd směr Nový Jičín, s přetěžkými třemi kanóny bylo potřeba vyrazit co nejdříve na cestu. Když jsme konečně těsně před 17 hodinou s velkou slávou přijížděli k Uhelné, tak si Zub vzpomněl, že doma nechal boty a má jen sandály. Ztracený čas se pokoušel Martin dohnat utajeným, rychlým průjezdem Žulovou, bohužel nás Mára s Hanesem zahlédli, no tak jsme se vrátili i pro ně. Někdo zapomíná vzít sebou boty, jiný kamarády. To je tak, když se dva domluví, ale třetí myslí. Do Nového Jičína jsme přijeli už po tmě, ale tábor vyrostl rychle. Na náměstí, kde probíhal kulturní program ve znamení výročí 300 let od narození generála Laudona, co by kamenem dohodil.

Druhý den ráno byl kalup, rychle složit děla, nadělat patrony, ale i tak jsme přišli náměstí, kde v 10 ráno byl slavnostní průvod jednotek pozdě, do protisměru. A to ještě zůstalo jedno dělo s Medvědem v táboře, že se před bitvou vrátíme. Hm, ne. Tak honem do tábora. Na bojišti už jsme se sešli komplet včas, i když kluci z tábora měli komplikaci s prasklým oje. Do bitvy jsme zasáhli až v její druhé půlce, aby pak Pepíno mohl po bojišti vozit v kočáře Marii Terezii slavící vítězství. Občas, plus mínus asi tak jednou do roka, se nám podaří stát na straně historických vítězů. Odpoledne už jsme průvod s nástupem na náměstí, kde se dekorovalo medailemi, stihli celý. A mohli se oprostit od povinností a začít věnovat kultuře. Večer jsme se chystali na koncert, který obstarala Tublatanka a kluci při ní i prádlo vyprali a pověsili. Poté měla přijít na řadu videoprojekce na budovu radnice, ale ta se jim nedařila spustit. Naštěstí skandování „Skoč, skoč, skoč“, které vyplňovalo chvíli v programu a vyvolala ho skupinka evidentně podnapilých výtržníků v trojrožácích, nechala pyrotechnika, na ochozu věžičky nad radnicí, klidného. Jinak bychom přišli o podařený ohňostroj.

No, my naštěstí měli trochu toho peška vybraného a o tolik nepřišli, ale to co zůstane některým dlouho v paměti, mělo teprve na program přijít. Nepoučení předchozí nocí, kdy se v táboře ztratily nějaké věci, jsme se dále věnovali zábavě a poté odpočinku, což lákalo k výběru suvenýrů a obohacení místní sebranku. Nejvíce to odnesli Poláci. Sice se pár věcí zachránilo, které těm syčákům zavazely při útěku, ale nestálo to za to. Prý nějaká žlutá deska a kovaný svícen jsou schované. Nikdo se o ně nehlásil. „Počkej, kde máme svícen? Ty voleéé, to je náš svícen.“ Jo, je. Taková malá dominanta stolu byla fuč. A kromě ní i nakonec několik krýglů a jeden třírožák, ty už se ovšem daly nahlásit leda měšťákům do dlouhého seznamu ukradených věcí. Naštěstí Medvěd vrčí ze spaní, jinak by nám ho z kuchyně mohli ukrást taky. Takový byl Nový Jičín, město Laudona a zlodějských zmetků. S poučením, že od příště se v nehlídaných tábořištích začnou dělat hlídky.