V pátek jsme nemuseli tak brzo vstávat, neboť odchod z Heršpic byl plánován na 13. hodinu. Po nezbytném rozloučení s dobově oblečeným starostou, jsme vyrazili v plné síle 40 granátníků, 11 myslivců, nás 8 dělostřelců a 7 koní směrem na Slavkov. Uprostřed polí kousek před městem jsme zastavili a začali vařit svařák a péct slaninu. Dobytí města rakouskou armádou začínalo  v 17 hodin,  tedy za úplné tmy, což trochu zkomplikovalo přesun po hlavní silnici. Až po našem důrazném varování se konečně celá naše kolona přesunula na náměstí mimo silniční provoz.

Jak vypadá takový den na pochodu? Ráno 6:00 vstávají koňáci a dělostřelci. Obstarají koně i vozy. Před osmou mají všichni sraz na náměstí. Vůz zvaný plachťák se mění na proviantní vůz. Podává se darovaná tlačenka, čerstvé pečivo atd. Přituhuje a zima se hlásí o slovo. Hodinové čekání si někteří krátí návštěvou krejčovského salónu na náměstí. Švadlenky se culí na staré známé tváře a přednostně látají pochodem rozedrané uniformy.

První puchýře si vybírají své oběti. Popcorn statečně pokračuje dál po svých. U granátníků to ráno vypadalo jako ve vojenském lazaretu. Samé propichování puchýřů, desinfekce, lepení a převazy. Z předchozích ročníků vím, že granátníci vydrží hodně. Večer vyždímají krvavou košili. Ošetří ramena rozedřená od popruhů telat a ráno pokračují dál. Pokud už musí opustit pochod, je to vážné. Dnes byli nuceni ukončit pochod 2 z nich. :-( Kluci, díky za nasazení. Navíc se neléčí ani Leškovo zranění z minulého týdne. Pokopal ho kůň a při každém nadskočení vozu se Lešek zkřiví bolestí.