Historie
Lidé se často ptají: „Jak vlastně vznikla Javornická dělostřelecká garda? Kdy vznikla? Kdo s tím přišel? Odkud jsou ty kanóny?“ V následujících řádcích se tedy skrývá nejedna odpověď.
V lednu 2006 začal dělat svůj kanón Martin Dopita. S výrobou Ferdinanda mu pomáhal Jirka Kozel u sebe v garáži. (Ano, jedná se o známou gardistickou garáž, která se nachází v prostorách bývalého městského pivovaru.) Zalíbilo se mu to a časem se pustil do výroby vlastního kanónu, který nese jméno Maxmilián. Jako hlavní předloha pro tyto repliky kanónů z 15. století sloužila kniha Salvy duní od Vladimíra Karlického (Naše vojsko 1979). Využity byly mimo jiné i fotky z Internetu. Při výrobě některých součástí nám pomáhali místní zruční řemeslníci. Hlavně točil pan Josef Sedlák. Kovářskou práci dodávali rovnou 2 kováři. Naše díky však patří i mnoha jiným fachmanům, kteří pro nás dělali nejrůznější polotovary, součásti výzbroje i výstroje. Každý kanón spolkl odhadem 200 hodin práce. Samostatnou kapitolou bylo shánění materiálu a součástí kanónu. Těžce se sháněla ocel na hlavně. Třeba loukoťová kola na Maxmiliána léta ležela schovaná mezi kopřivami v téměř zapomenuté osadě Zálesí. Na lafety se používalo mohutné letité dřevo.
První veřejná salva v gotických uniformách byla vypálena 9. května 2006 na zahradě Dittersova domu při příležitosti vernisáže výstavy Milana Rychlého, která nesla název: Období světových válek na Javornicku – aneb „Nálezy z druhé strany.“ A již v červnu na Dnech Javornicka vyrostl na téže zahradě vojenský stan s prezentací Javornické dělostřelecké gardy (JDG). Od té doby nepřetržitě spolupracujeme s Městem Javorník, Městskou knihovnou, Městským kulturním střediskem (Kulturním domem) a dalšími organizacemi i spolky našeho regionu. Vše jsme se učili sami. Nepřišel nikdo, kdo by nám řekl: „Dělá se to takto a takto.“ Se strachem jsme metodou pokus - omyl opatrně zjišťovali třeba, kolik dávat prachu, jakým způsobem nabíjet, aby nám to neublížilo atp.
Martin s Jirkou se v červenci 2006 jeli podívat na historickou bitvu do Zlatých Hor, kde již léta působí Císařská městská garda. (Jedná se o slavný 59. regiment Josef Leopold Maria von Daun, který se účastní rekonstrukcí bitev z let 1740 – 1845.) Slovo dalo slovo a kluci jeli ostříleným veteránům předvést naše 2 středověké kusy. My věděli o zlatohorských a oni zjistili, že i nedaleko žijí lidé zapálení do vojenské historie. Koncem léta 2006 jsme v rámci spolupráce byli požádáni císařskou městskou gardou (CMG) o drobnou výpomoc. Jednalo se o doplnění stavu granátníků na rekonstrukci bitvy v italském městečku Peschiera. Bohužel poslední srpnový „víkend“ (čtvrtek až pondělí) měli volno pouze 2 muži. Jirka s Martinem dostali zapůjčeny uniformy, repliky pušek a vyrazili do pro nás neznámého období napoleonských válek a povstání lidu. Vrátili se plni zážitků a nadšení! Zakrátko bylo rozhodnuto a ke gotice jsme přidali další období. Fotky z akce v Livornu přitáhly další nadšence. Garda se mimo jiné rozrostla o kluky ze Žulové, kteří se podrobně zabývali obdobím 15. století. Ve Slavkově jsme se díky spolupráci s CMG zúčastnili již ve vlastních uniformách rakouských dělostřelců naší první napoleonské bitvy. Kanóny však byly stále ještě posazeny na středověkých podvozcích. Přes zimu jsme ke kanónům postavili podvozky na 18. století. V březnu jsme do maďarského Szolnoku museli jet bez našich kanónů, bo pro ně v autobuse nebylo místo. 11. května 2007 se v italském Livornu JDG konečně představila s vlastním kanónem. Následovala organizátory nádherně připravená bitva v Nieppe, kde poprvé mimo obsluhy a velitele děla účinkoval i zaměřovač. A jsme u dalších Dnů Javornicka. Návštěvníci zde měli mimo jiné možnost vidět v průvodu i v parku naše děla, dělostřelce z 15. i 18. století, markytánky, ale i granátníky a myslivce ze Zlatých Hor. Největší úspěch sklízel „Rychlíček“ oděný do maličké uniformy rakouského dělostřelce. Toť stručně z naší historie. Více je možno najít u reportů z jednotlivých akcí. Neustále se rozrůstáme, sbíráme další nové postřehy, snažíme se zlepšovat, ... a stále si střílíme...
S pomocí ostatních sepsal Lomi