Jump to Navigation

Jak se Kolobřeh slavně Napoleonovi i nám ubránil 23. - 25. 6. 2017

Po 210 letech si na pobřeží Baltského moře, v přístavním městě Kolobřehu, připomněli jedno velké vítězství, které jsme podpořili svou přítomností, přestože historicky se zde s Napoleonem utkala pouze pruská posádka a rakouské jednotky zde vůbec nebyli, ale jak poznamenali polští spolubojovníci, přijeli jsme psát dějiny. A že to tenkrát bylo velkolepé hrdinství, dokazuje i skromnost místního opevnění (do tábora v rámci Reduty Solne jsme se ani nevešli) a užití této události v rámci nacistické propagandy, kdy v roce 1943 byl natočen barevný historický velkofilm pro povzbuzení morálky.

Cesta tam měla probíhat hladce po dálnici, jen v mapách nebylo poznamenáno, že ta dálnice tam teprve stát bude a více než sto kilometrů jsme projížděli staveništěm. Posledních sto padesát kilometrů provázení nedočkavci, kteří už vyhlíželi moře zpoza borovic. Ostatně hned po postavení tábora jsme vyrazili hledat pláž. Celý víkend nám nepřálo moc počasí, bylo zataženo, větrno a v pátek i hodně přeháněk, ale přesto ten den bylo moře nejteplejší, naštěstí pak už více nepršelo, i když se teploty pořád držely kolem 16 stupňů. U moře jsme byli několikrát, co byla volná chvíle. Ostatně jak poznamenal Šoša, když jsme šli napřed, „rozhlídl jsem se nalevo, tam nebyl nikdo, pak napravo a tam byli jediní čtyři pitomci v moři, to budou naši.“ A byli jsme to my, možná jedni z mála na celém Baltském pobřeží.

Reduta (nyní slouží jako pirátská atrakce) stojí hned u mořského kanálu s rybářským přístavem a bylo fajn, že ryby na různé způsoby se podávaly ke všem chodům, až jsme je už nemohli ani vidět. My se opravdovými mořskými vlky stali i při vyjížďce na lodi na otevřené moře (výjezd proti vlnám byl adrenalin), i tuto atrakci nám domluvili pořadatelé, stejně jako vstup do muzea s dvěma vojenskými loděmi. Akci v Kolobřehu uspořádali poprvé a je nutné vyzdvihnout pohostinnost a nadšení organizátorů, přestože večerní bitva (od 21:00, ale za světla, stmívalo se až o půl 11) byla obsazením pár jednotek maličká a na náš vkus i rozvláčnější. Velitel víkendu Popcorn se role zhostil nadmíru zodpovědně a část bitvy dokonce velel celému francouzskému dělostřelectvu. Ano, tak na okraj, my tam celou dobu byli ve francouzském táboře i dobývali Redutu na francouzské straně. Na naši omluvu, během bitvy Prušáci spálili boudu, která měla symbolizovat jejich Redutu. Všechno nakonec skončilo nerozhodně. Místní byli moc spokojení, pobavili se a to bylo hlavní. Hned nás zvali na příští rok, tak časem doladí určitě i detaily jako jízda, kterou měli tvořit dvě holčiny na polokoních a odvolaly je, protože po prvním výstřelu by koňa hledali ve Švédsku. On i ten obrněný vůz, který nás doprovázel, během defilé jednotek městem nebyl dobový. U majáku jsme předvedli poslední dvě rány za nadšení publika, opět provázeni deštěm, ale to už byl čas dát Baltu na rok sbohem a vydat se na dalekou cestu domů. Jeli jsme zpět 12 hodin jinou cestou (lesem i necestou) pro sajdkáru a do Javorníka jsme přijeli za svítání ve čtyři ráno. Unavení, ale nadšení zážitky z Kolobřehu. 



Main menu 2

about seo