Poslední stanování v sezóně 2017 – Lamač

Přestože se historicky bitva udála na konci července roku 1866, pro nás je bratislavská čtvrť Lamač vždy podzimní tečkou. Louka u krematoria poblíž dálnice se už moc stany neplní, nikoliv neúčastí jednotek, ale tím, že většina dává přednost spaní v tělocvičně. My nejsme šachový kroužek a letos nás ani mrazík nepotrápí, naopak celý víkend jsou letní teploty a v uniformách pořádně horko. To ani svařák tolik nejde v pátek na dračku pod hvězdnou oblohou, když nemrzneme a tatranský čaj hřeje déle. Svařené víno přijde vhod až na pochodu ke Slavkovu.

Za to nápad opéct na oběd na ohništi LaMačku, respektive králíka, se Šošákům povedl a zaujal k vyfocení. Lamač je zajímavý i tím, že odpolední bitva se ještě opakuje večer, a to dostává vše úplně jiné kouzlo, i když je pohyb po ztemnělém bojišti pro vojáky nebezpečnější. Diváci musí ocenit zvlášť ten prchavý okamžik, kdy se dělo promění ve velkou prskavku a spustí ten pravý ohňostroj.

Nedělní cestu domů si ještě zajedeme na pěknou výstavu vzdávající hold Rytířům nebes, československým letcům sloužícím u RAF. Jen by to výstaviště mohlo být lépe značené, abychom se nemuseli poměřovat se šalinou při zákazu odbočení, i když bychom jí vytroubili stejným klaksonem.    

P.S: Ano, do hlášení to přijít musí.  Byl to …. , ten kdo couval na dálnici, když zapomněl sjet před hraničním přechodem, aby zaplatil dálniční poplatek pro Slovensko, ale pátek 13. se nesl v duchu šťastném, takže to Martin zvládl s přehledem a vrátil nás jako vždycky domů smradlavé, špinavé, unavené, ale spokojené, že se celý víkend na Lamači podařil.