Josefkol 2017

Josefkol, svátek všech koňáků, lokajů, kočích a hlavně mistrů řemesel a kočárů, to je akce Václava Obra v Čechách pod Kosířem v areálu zámeckého parku, a protože je naším dobrým kamarádem a spolupracujeme s ním už dlouho, hlavně před Slavkovem, nemohli jsme vynechat jeho pozvání na jubilejní 10. ročník. My se těšili hlavně na to, že naše vylepšená, patřičně velká děla budou mít konečně to, co si zaslouží pro svoji prezentaci, koňský zápřah v dvouspřeží. Ne zpocené muly a mezky. Jedním z tahounů měly být holky Pepína Havrlanta, nám známé z pochodu na Slavkov, a druhým krásný pár mohutně osvalených koní, kteří přes týden makají v lese. Takže jsme nachystali tereziánské uniformy, tři děla, elektrickou vrtačku pro nějakou tu opravu (výborná, praktická věc, možno zapojit do každé 220V myší díry na úkor věcí nepraktických – náhradní oje či lustr) a vyrazili v prořídlém stavu k Olomouci v sobotu ráno s vidinou pořádně parného víkendu s nebezpečím velmi silných bouřek. Na tři děla nás po výpadcích na poslední chvíli moc nezbylo, pomalu ani řidič, nakonec se nás sjelo jen 11, v neděli ještě méně, to jsme stříleli jen ze dvou děl. Na programu bitva nebyla, chtěly se po nás tři rány na zahájení programu. Velká chvíle pro děla i koně se ovšem spíše odehrála mimo vidění velmi početného obecenstva, protože čtyřspřeží dlouho nevydrželo, ať už se koně lekly našich bubeníků nebo se bály vjet mezi publikum dřevěnou branou do arény, zkrátka se zacukli doprava a bylo po oji. Takže místo slavnostního kolečka po aréně se dělo dotlačilo s pomocí dovnitř, rychle se vypřáhli koně a my se pekli na slunci v nástupu, dali tři rány z každého děla (ta první s vyděšeným ječením, pištěním a úprkem obecenstva se nikdy neomrzí) a šli se zchladit. Odpoledne jsme prošli velmi bohatou přehlídkou řemesel s ukázkami a vyrazili dělat parádu i na zámek. Večer jsme strávili ve společnosti zhulákaných hulánů a lidových hudebníků a pořád měli štěstí, že bouřka si nás jen párkrát vyfotila a šla dále. Zchladila nás v neděli v poledne intenzivní sprškou, ale vše dovčera uschlo. Jo, my do večera měli spoustu času, na prohlídku muzeí, projížďku kočárem nebo na porušování veřejného pořádku ve vsi hraním zakázaných hazardních her (partička Černého Petra před hospodou). Jak jsme se v neděli ráno dozvěděli i na ukončení se počítalo s nějakou tou ranou, jak Korýtko poradil, za každý rok jedna rana. Jen to ukončení bylo naplánováno na nedělní sedmou večerní, což nebylo úplně humánní i vzhledem k tomu, že program se natahoval, natahoval a natahoval, že i koně zbyvšího dvouspřežení byli otrávení jak hadí zub, ale alespoň s nimi jsme si kolečko obkroužili, aby nás všichni lépe viděli a posléze sami hůře slyšeli a my z areálu odjížděli až o tři čtvrtě na devět a domů dorazili o půlnoci. Trochu se to protáhlo, ale byl to moc pěkný víkend ve vlastní šťávě.