Září 1938 (30. 9. 2017)
Posun termínu pietních aktů u pomníků padlím československým občanům, kteří měli co dočinění se složkami Stráže obrany státu napříč Jesenickem, dobré věci jen prospěl. Chladné podzimní slunce sice už moc síly nemá, ale po plískanicích pár dní babího léta potěší.
První zastávka u pomníku ve Vidnavě, kde se spojujeme s čestnými hosty a příslušníky Celní správy, je poznamenaná nezájmem přihlížejících, možná brzký dopolední čas, možná malá propagace, těžko říci. Podobně komorní je akt v blízké Velké Kraši. Škoda, nejen kvůli tomu, že dnes už se moc československá hymna v podání ženského sboru neuslyší, ale hlavně komentář příslušníka Celní správy podává podrobné příběhy, o kterých se mnoho nemluví, moc neví, jenže i tak by vydaly na scénář velkolepého předválečného českého dramatu o vypjaté atmosféře září 1938 na zapadlém Frývaldovsku. Překvapivé je, jak málo mužů bylo umístěno tenkrát na jednotlivých stanicích vzdálených od sebe několik kilometrů a mělo se bránit.
Po obědě v Isoldě na tradičním guláši pokračujeme do Nových Vilémovic, kde místní vzpomínkový akt tradičně ctí, stejně jako na konci putování u pomníku poslední známé oběti ve Vápenné. I zde se lidé sešli ve velkém počtu a připraveným občerstvením nás přesvědčili, abychom s nimi chvíli zůstali a třeba si vyměnili znalosti a názory k historickým příběhům. Zde už se oficiální část programu rozpustila, ale nejen oficiální služba vlasti na hranicích tenkrát nesla rizika, proto jsme na popud Fofra uctili památku ještě jednu, symbolickou, za všechny docela prosté a dnes těžko doložitelné oběti, kteří posledním vlakem z Frývaldova už nikdy neodjeli, jako byl Rudolf Klimeš pochovaný na hřbitově v Žulové. Obyčejný dělník na německém statku v pohraničí byl zabit pravděpodobně jen proto, že nebyl příslušníkem většiny.
Naštěstí dějiny píši vítězové a přály nám. Jak mnoho se jen o pár let později karta obrátila a frývaldovské pohraničí proměnilo, v září 1938 těžko věřit. Díky tomu naši gardisté stále ještě oblečeni v replikách dobových uniforem českého 7. hraničářského pluku a Finanční stráže mohli vstoupit do Tančírny, klenotu, aby zakončili den při cimbálu, lidových písních a burčáku.
