Malé vzpomínání na jeden zimní týden pochodu do Slavkova se začíná odvíjet Vyškovem. Předchozí dění (a ostatně i mnohé následující – třeba mobil a lodička) zůstává už jen v legendách nad výpary zastřeným Zeleným potokem. K účastníkům pochodu 4. kolny hraběte Kolovrata se ve Vyškově připojila jednotka nepřítele, voltižéři, jejichž zážitek byl vykoupen mladickou nerozvážností a řadou puchýřů. Večerní střet na vyškovském náměstí s ukázkou historického koloritu jsme jistili zpoza závětrného rohu, dokud nebylo po všem.

To by nebyla Nysa, aby se něco nezapomnělo doma. Třeba kuchyň. Před fortem II zase přibyly novostavby a i uvnitř fortu noví obyvatelé, kteří se starají o trávník nebo by to měla být večeře pro vojsko? Několik králíků mělo divoký víkend, když jsme obsadili jejich teritorium, zvlášť v noci, kdy se kolem spících králíků motali mátožné postavy.

Před 150 lety se u Hradce Králové uskutečnila bitva, která změnila Evropu. K výročí největší bitvy, která se odehrála na území ČR, s nabitým programem se upínaly zraky všech. Pátek provázely vysoké teploty, takže mnohé zaujal stánek s pivem více než odhalování pomníku věnovanému jezdecké srážce u Střezetic. A tak jsme vyčkávali strategicky ve stínu na úvodní bitvu, kde se na bojišti poprvé ukázal i velitel rakouské jezdecké brigády Alfréd II. kníže Windischgrätz v podání herce Vydry, který byl magnetem nejen našich vtipů, ale celého víkendu.   

Odjíždělo se v pátek v poledne a kvůli pracovním povinnostem bylo obsazení skromné, a to ještě doplněno o dva úplně nové adepty, kteří byli hned zaměstnáni. Argi s dcerami dorazil po vlastní ose v sobotu před bitvou a doplnil náš stav na 9 dělostřelců. Předpověď slunečného víkendu vyšla přesně, i když cestou tam jsme pár přeháněk projeli, ale měli jsme štěstí, i zácpy na dálnici byly vždy opačným směrem a díky navigaci jsme Sad Janka Kráľa trefili hladce, takže okolo 6 odpoledne jsme mohli začít stavět stany, na pohodu za světla.