Znojmo aneb (Unter)wassermanni v řece Dyji

Po velkolepém Königgrätzu bylo Znojmo o poznání komornější, sestavou, jediným dělem, ale i třeba mizerně zajištěnou stravou, ovšem i tak prosluněný víkend přinesl jeden velký zážitek.  Zastřílet si z děla přímo z vody.

Dorazili jsme k Louckému klášteru až za tmy a ti, kteří vydrželi namáhavý rozjezd i třeba s lovem rozebraného dřeva po táboře, se ještě pozdně odměnili kuřecím vývarem. Rozcvička silnější části mužstva po ránu zahrnovala sestavení dvou našich vozů do koňského zápřahu na přesun k bojišti do Dobšic.

Naše vystoupení bylo správně akční s neustálým posunem po bojišti a držením dělostřelecké linie, maskováním děla, až jsme byli zatlačení k břehům Dyje, kdy se odvážnější část vojska měla vrhnout do vody k atraktivní bojové ukázce, ale to by nebyli vodníci z Javorníka, aby do vody nešli příkladně jako první a jediní s dělem. Naštěstí se hlaveň nenalokala a rány se nad hladinou výborně rozléhaly. Zásobování patronami, které neméně srdnatě strážily na břehu ženy a podporovali vodníky, se ujal Péťa s drobnou havárii cestou, kdy se zapletl do nelítostné potyčky s Francouzem, který mu samou nedočkavostí div nepomáhal ze soucitu hledat potopenou šavli, až vše završil okopnutím s kompletní koupelí k všeobecnému pobavení. A že to byla řádná story, kdo ji dobře neviděl, tak jí několikrát slyšel. Večerní videomapping v klášteře i s unikátním propojením reálné ukázky boje, už byl nad síly znaveného velitele Fofra, který se nenechal vyrušovat a výbuchy se střelbou pojal za Večerníček.

Zkrátka JDG i ve Znojmě ukázala, že se nezalekne žádné výzvy a reprezentuje na nejvyšší úrovni s nasazením všech sil.