Bitva o sklípek 2016

Lehké komplikace s obsazením auta a zapomenutými kanadami zavinilo zpoždění při vyjíždění, které by nebylo neobvyklé, ale v kombinaci s trasou, kterou Fofr neměl najetou a jeho navigace se porouchala, protože měla na značkách názvy měst, které nebyly v mapě, a tak byla v každé křižovatce překvapenou, kam že to vůbec jedeme? S nervozitou čekajícího Vladana v cíli, že jsme přeci měli přijet do 12 hodin, dovršil hlad, který posedl Fofra takovým vzteklým způsobem, že jsme Bzenec trefili, i přes nemožnou navigaci, krásně sice nějakou tu chvíli po 12, ale s posádkou radilů zařezaných jako tanga, když se ukázalo, že hladový Fofr není veselý řidič. Ovšem úsměvy navrátil zvěřinový guláš a vše se stíhalo už v klidu doprovázeno vyprávěním jak Nor se Baronem stal. Kdo si vzal s sebou zimní kabát, byl za velitele, a tak byli hned dva: „Páni dělostřelci, mohl bych Vás poprosit k dělu?“ No, jó dneska si může dovolit zimní kabát každý. Jen ten mrazivý vítr moc nesvědčil, takže vytlačit protivníka k cestě a honem do sklípku, kde bylo velmi příjemné a veselé klima a to bylo i v hospodě u piva, ostatně jako každý rok. Bohužel ani v neděli navigace s řidičem úplně nespolupracovala, ale že všechny cesty vedou domů, i ty Čechy pod Kosířem se našly a už se vyhlíželo ku Slavkovu.