Bratislava 20. - 22. květen 2016

Odjíždělo se v pátek v poledne a kvůli pracovním povinnostem bylo obsazení skromné, a to ještě doplněno o dva úplně nové adepty, kteří byli hned zaměstnáni. Argi s dcerami dorazil po vlastní ose v sobotu před bitvou a doplnil náš stav na 9 dělostřelců. Předpověď slunečného víkendu vyšla přesně, i když cestou tam jsme pár přeháněk projeli, ale měli jsme štěstí, i zácpy na dálnici byly vždy opačným směrem a díky navigaci jsme Sad Janka Kráľa trefili hladce, takže okolo 6 odpoledne jsme mohli začít stavět stany, na pohodu za světla. Tradiční večerní ostřelování na nábřeží pod věží mostu SNP jsme odstartovali už v pátek o půl 10 večer, ale začali jsme spíše symbolicky 5 ranami, střelného prachu nebylo nafasováno mnoho. Dlouhý večer se protáhl do brzkého rána, zatímco noví a nenavyklí poprvé vychutnávali utrpení úzkého polního lůžka.

Dopoledne jsme vyrazili na pochod do centra na Hlavní náměstí. To už slunce peklo za krk pořádně. Využili jsme ještě toho, že se díky dřívějšímu termínu bitvy Bratislavě nejen vyhnula komárová apokalypsa, ale víkend se kryl s akcí Noc muzeí, takže jsme navštívili Muzeum zbraní v Michalské bráně. Pěkně udělaný přehled palných, chladných i turnajových zbraní od středověku až k obdivovanému kanónu 2. světové v nejvyšším poschodí, korunovaném výhledem na Staré město i Bratislavský hrad z neobvyklé strany. K Bratislavskému hradu se odpoledne vydala malá skupinka ještě doplnit své archeologické vzdělání v Historické části Národního muzea a přesvědčit se, že tenhle hrad s českým srovnání nesnese a je pořád zklamáním, připomínající zevnitř spíš nemocnici.

Po návratu do tábora už značně začala stoupat Rychlíkova nervozita, že devátý člen nepřijede a cesta do Prahy na AC/DC začne dobrodružně už hledáním spoje z Bratislavy, ale Argi se nakonec ukázal včas před bitvou. Strategie byla jasně daná, necháme Nysu, ať nás převálcuje. Vstup na bojiště začínal rychlým seběhnutím s děly zpoza keřů. Jenže efektní příchod měl malý zádrhel. „Já jsem ztratil propichovák“, nečekaně ten nejspolehlivější z nás se stal fotografem akce. To je… Milan. Ještě, že jsme se s děly nerozdělili na dvě skupiny vzdálené od sebe, jak bylo původně vymýšleno. Propichovák se po bitvě našel na svahu. Všichni jsme padli, ale Bratislava mohla zvolat motto 207. výročí bitvy: „Ubránili sme sa…“

Večerní ostřelování z břehu Dunaje bylo důstojné za halasného podporování polských přátel se atmosféra vyprovokovala v nelíčený bratrovražedný souboj uvnitř naší gardy. A kdo závody v ládování vyhrál? Přece diváci. Vše zakončila pyrotechnická ukázka Maďarů, jaké to je střílet podle nejnovějších bezpečnostních předpisů, které možná budou vzorem všem. S petardami věda. Večer v táboře už byl o poznání unavenější v duchu her. Medvědovi se tlučení a ryk“ pošlete ho, pošlete ho dál“… ozýval do snů. Ranní balení proběhlo hladce a v 10 ráno jsme vyjížděli unavení, ale spokojení, že vše dobře dopadlo, že se pořád podávají k večeři výborná pečená kolena, a že vyšlo i krásné, teplé počasí, což zvykem tady nebývá. A nováčci? Ti si vychutnali bitvu hodně zblízka i obletování fotoaparáty. Zkrátka JDG se jim evidentně dostala pod kůži, tedy alespoň díky třískám doslova.

Bratislavo, ubráníme tě i příští rok.

HH