Königgrätz 1866-2016

Před 150 lety se u Hradce Králové uskutečnila bitva, která změnila Evropu. K výročí největší bitvy, která se odehrála na území ČR, s nabitým programem se upínaly zraky všech. Pátek provázely vysoké teploty, takže mnohé zaujal stánek s pivem více než odhalování pomníku věnovanému jezdecké srážce u Střezetic. A tak jsme vyčkávali strategicky ve stínu na úvodní bitvu, kde se na bojišti poprvé ukázal i velitel rakouské jezdecké brigády Alfréd II. kníže Windischgrätz v podání herce Vydry, který byl magnetem nejen našich vtipů, ale celého víkendu.   

V okolí Chlumu, dějiště hlavního střetnutí, se nachází řada památníků, hřbitůvků a také hned vedle tábořiště pěkné muzeum s rozhlednou. Nepříjemnou zprávou bylo nejen zranění Věrčina kotníku, ale také bolístka děla, jehož prasklou osu se podařilo svařit, ovšem jak se ukázalo později, radost to byla předčasná. V sobotu odpoledne jsme ujeli blížící se bouřce do Hradce, cestou autobusem jsme poměřili síly s Prušáky zpěvem lidovek. Pochod ulicemi Hradce Králové byl také velký zážitek. Nástup na slunci na Velkém náměstí už menší, ale odměnou bylo obdržení krásné stuhy. Čekání na večerní vrchol programu krátila možnost prohlídky výstav v muzeu. Další čekání na začátek loučového průvodu pak obohatil pořadatelům Honza, který se snažil vyprovodit Filharmonii svým troubením. Nesetkalo se to s pochopením. Ovšem prodlevy stály za to, když jsme se zasnili při pohledu na perfektně udělaný videomapping promítaný na stěnu radnice a ukončený velkolepým ohňostrojem.

Kladení věnců k pomníku Baterie mrtvých, což je pomník rakouské jízdní dělostřelecké baterii č. 7, se zdálo být dosti dlouhé, ale proslovům bylo učiněno za dost a už se vše blížilo k vrcholu víkendu. Při nástupu k bitevnímu poli se ukázalo, že kolečko se polámalo podruhé, respektive osa pod hlavní praskla na jiném místě, takže jsme své síly soustředili jen na jedno dělo, zatímco druhé, pochroumané, se vrátilo zpět do tábora. Samotná nedělní velká bitevní scéna byla provázená kromě pyrotechnických efektů, kdy byly podpalovány atrapy domků vesnice, také kulisou kolem deseti tisíc návštěvníků, což dokreslilo vřavu s 600 vojáky a 100 jezdci na koních. Jako výteční rakouští dělostřelci jsme podporovali pěšáky posuny s dělem po bojišti až do posledního ústupu, kdy jsme srdnatě všichni padli, aby naše hrdinství bylo oceněno výroční medailí.