Projevy násilí vůči Čechům a německým antifašistům

Zatímco německé obyvatelstvo s jásotem vítalo své hrdinné „soukmenovce”, navrátivší se z Říše, a zdobilo svá obydlí vlajkami se svastikou, vlaječkami se symbolem SdP a portréty Adolfa Hitlera a Konráda Henleina, ustupovaly skupinky i jednotlivci z řad Čechů a německých antifašistů směrem na Dolní Lipovou a Jeseník. Jak dále dokládá situace ve Vidnavě, pořádali na ně příslušníci freikorpsu doslova hony: „Další oběti padly ještě v průběhu odpoledne [22. září 1938] ve Vidnavě a ve Velké Kraši, a sice komunisté, kteří se útěkem chtěli vyhnout zatčení, a proto byli zastřeleni. Po těchto krvavých událostech začalo nyní ve Vidnavě a v Kraších horlivé pátrání po Češích, kteří se zde snad ještě ukrývali, komunistech a německých národních zrádcích, kteří všichni, pokud neutekli, byli odvezeni do Nisy a tam vsazeni do vězení. 23. 9. Po tomto důkladném vyčištění města lze opravdu potvrdit, že Vidnava je nyní čistě německá.“⁷⁸

Podobná situace byla také v dalších obcích na Jesenicku.⁷⁹ Např. v pondělí 19. září 1938 prý chtěli komunisté v Mikulovicích a Širokém Brodě provést puč a obsadit elektrárny. Událost však byla prozrazena a objekty obsadil freikorps, jenž také zostřil své hlídky. „Plánované obsazení závodů komunisty se tedy nezdařilo a nyní tito sami museli být velmi ostražití, aby je obyvatelstvo nezabilo. Proto se hned další den začali s pytli a zavazadly stěhovat na Moravu. Mnozí si již nemohli vzít všechno s sebou, neboť vlaky byly přeplněné. Zavazadla tak většinou zůstala stát v Písečné na nádraží, neboť doprava byla zcela zastavena […] Také četníci a celní úředníci již většinou uprchli do Čech.“⁸⁰ Dne 22. 9. se oddíl freikorpsu, v jehož čele stál kamenický technik Hafranke, zmocnil vlakového nádraží a celnice v Mikulovicích a převzal v obci veškerou správu. Přednosta zdejší stanice Zajíc a vrchní četnický strážmistr František Černý byli zatčeni a eskortováni do Glucholaz, právě tak jako následujícího dne zadržení „podezřelí“ komunisté Brauner a Kucharsch.⁸¹

V Glucholazech, resp. v kolonii Eichwald, byl spolu s dalšími 30 komunisty uvězněn také teprve sedmadvacetiletý dělník Alfréd Hoffmann z Mikulovic, rozený sice v říšském Donnerau, okres Waldenburg (dnes Grzmiąca v Polsku), avšak s kořeny na Jesenicku, neboť z Mikulovic pocházel jeho otec. Do vyšetřovací vazby byl vzat kvůli přípravě trestného činu velezrady. Lidový soud jej ve veřejném zasedání 9. února 1940 uznal vinným a odsoudil jej k 12tiletému trestu v káznici a ke ztrátě občanských práv na 10 let. Mezi stranickými úřadovnami v Liberci, Jeseníku a Mikulovicích se pak v květnu téhož roku rozběhla žhavá korespondence, neboť Hoffmannovi rodiče podali žádost o milost pro svého syna. Vedoucí místní skupiny NSDAP v Mikulovicích k případu napsal, že sice nebyly zjištěny bližší zprávy, ale „domníváme se, že Hoffmann mohl jednat úmyslně, neboť tento jeho politický postoj zcela odpovídá. Mohli jsme se také dovědět, že v průběhu náboru nových členů Hoffmann prohlašoval výroky typu: ,Kdo se nenechá zapsat do komunistické strany, bude jednou zastřelen.‘ […] je pokládán za velmi radikálního komunistu a svou horlivou agitací se o komunistickou stranu velmi zasloužil. Před převzetím moci potíral SdP a po jejím převzetí vyhlásil svůj boj pravděpodobně také NSDAP, což vyplývá z jeho odsouzení. […] Přímluva k jeho žádosti nepřichází z naší strany v úvahu.“⁸² Jak celá kauza nakonec dopadla, bohužel nevíme.

Zatímco Češi byli většinou záhy po Mnichovu vráceni zpět do okleštěné republiky, pro německé antifašisty a režimu nepohodlné osoby začala hned po převratu a zejména po příchodu wehrmachtu a je doprovázejících zvláštních zásahových skupin, složených z příslušníků gestapa a bezpečnostní a pořádkové policie, často strastiplná cesta zatčení, výslechů a věznění. Nemalou roli při těchto čistkách sehráli také sami sudetoněmečtí nacionální socialisté, kteří si o odpůrcích nacismu vedli již předem podrobnou evidenci. Jen v okrese Jeseník hlásila služebna gestapa v Opavě k 25. 11. 1938 na 390 zatčených. Převážná část z nich však byla uvolněna hned po prověření a výslechu, většina z osob zadržených na delší dobu byla propuštěna na jaře 1939.⁸³

Během zářijové krize v r. 1938 byl pro svou politickou nespolehlivost uvězněn také např. Johann Hauke z Javorníku. Tento vyučený zedník, posledním povoláním řidič, byl v letech 1919 – 1927 členem německé křesťansko-sociální strany (Deutsche christlich-soziale Volkspartei, DCV) a jako dělník vstoupil rovněž do odborů. „Závadným“ bylo nejen jeho sociálně demokratické, resp. komunistické smýšlení, kterého se dle posudku zastupujícího místního vedoucího NSDAP v Javorníku Gustava Tintera z června 1942 údajně nevzdal ani za války a naopak se i nadále stýkal s jeho někdejšími přívrženci. Trnem v oku bylo rovněž jeho „spolčení s Čechy“, neboť prý coby pilný návštěvník zdejšího hostince „využíval této příležitosti, aby poskytoval českým četníkům informace. Typický je případ člena strany [NSDAP] Gucklera, který byl na základě jedné takové zprávy Čechy uvězněn. […] Při přestavbě radnice v r. 1935 byly na půdě objeveny pušky, o jejichž existenci se Hauke coby zaměstnanec na stavbě dověděl a tuto zprávu hned oznámil českým četníkům. Guckler byl poté jako tehdejší obecní strážník vzat do vazby, bylo proti němu zahájeno trestní řízení a byl vsazen do vězení. Důsledkem tohoto udání bylo, že Guckler musel být propuštěn ze služby obci. Hauke je opakovaně trestán.“⁸⁴ Je nasnadě, že šlo bezpochyby o předem připravené vyřizování starých účtů. S pověstí „českého špicla“, se „svárlivou povahou“ a „závadným postojem“ k Říši a straně NSDAP zůstal Hauke po svém propuštění i nadále pod dohledem gestapa.⁸⁵

Gestapáckou vazbou a nakonec i koncentračním táborem si prošel např. i textilní dělník Leo Hanke z Jeseníku, proti němuž bylo rovněž vzneseno obvinění z velezrady. Hanke byl od března 1917 členem německé sociálně demokratické dělnické strany (Deutsche Sozialdemokratische Arbeiterpartei, DSAP), z níž v r. 1922 přestoupil do KSČ. Záhy převzal funkci vedoucího buňky (Zellenleiter), od r. 1934 až do září 1938 byl také kolportérem - prodával časopis „Die rote Fahne“. Údajně byl považován za jednoho z nejhorlivějších komunistů v okrese a jako takový získal v r. 1937 mandát do městského zastupitelstva. Prý se také stýkal se židovskými kruhy a navíc byl označován za opilce. Dne 22. 9. 1938 se z Jeseníku i s rodinou narychlo vystěhoval do vnitrozemí. V dubnu 1939 byl zatčen pohraniční hlídkou v obci Dobrá na Frýdecku, když chtěl spolu se svým synem Alfrédem ilegálně překročit hranice do Polska. Ze soudní věznice v Opavě, kam byli oba nejprve umístěni, byli po dvou měsících převezeni na služebnu gestapa do Opole (něm. Oppeln), které již proti nim vedlo šetření. Pro své komunistické smýšlení, k němuž ho dle úředního sdělení ze srpna 1944 strhla jeho „nízká inteligence“, si Leo Hanke prožil asi tři roky v koncentračním táboře. O jeho „převýchově“ nebylo pochyb. „Při svém návratu z vězení se Hanke vyjádřil: ,Teď jsem již konečně navždy vyléčen!‘ Nyní je spolehlivým, pilným pracovníkem, jenž si bez nářků plní své povinnosti. Přestože byl sledován, nebylo možné zjistit, zda-li navázal spojení se svými dřívějšími soudruhy. Po stránce povahové nelze proti Hankemu během posledních tří let říci nic nepříznivého.“⁸⁶