Obsazení Jesenicka wehrmachtem

V ranních hodinách 23. září 1938 bylo v okrese Jeseník konečně vyhlášeno stanné právo. To se ovšem vztahovalo již jen na malou část politického okresu. Pod kontrolou čsl. vojska a zbylých státních úřadů zůstalo ze 40 obcí již jen 12, a to Adolfovice, Bukovice, Domašov, Dolní a Horní Lipová, Jeseník, Česká Ves, Písečná, Vápenná, Horní Údolí, Heřmanovice a Rejvíz a i o ty se vedly boje (např. 24. září o Vápennou). Většina z nich však byla prázdná, neboť německé obyvatelstvo odtud vesměs prchlo do Říše, nebo se skrývalo v okolí Jeseníku, na Gräfenberku, zejména pak v lesích na Zlatém chlumu, Křížovém vrchu a na Čertových kamenech.⁸⁷ Javornicko, Vidnavsko a téměř celé Zlatohorsko byly takřka beze zbytku pod kontrolou freikorpsu. Československé státní úřady i policejní a jiné instituce (okresní úřad, soudy, katastrální úřad, četnické stanice apod.) se z Jesenicka postupně stáhly do vnitrozemí. Kolika jejich zaměstnanců se evakuace týkala, nevíme. K 1. říjnu 1938 mělo být jen z berních úřadů v Javorníku, Jeseníku, ve Vidnavě a Zlatých Horách staženo na 20 českých úředníků včetně 31 členů jejich rodin. Do míst svého určení v Náměšti na Hané, Drahanovicích na Hané a v Jesenci u Konice si s sebou mohli vzít cca 100 kg zavazadel na osobu. Do Jesence u Konice a do Svitav měli být vystěhováni také příslušníci oddělení finanční stáže a zaměstnanci jednotlivých celních úřadů s rodinami. Celkem se jednalo o 315 osob, 211 českých zaměstnanců a 104 rodinných příslušníků, přičemž tito si s sebou směli odvézt zavazadla o váze pouze 50 kg na osobu.⁸⁸ Jako poslední ustupovala jesenická vojenská posádka až 3. října, o dva dny později byla předána kasárna.⁸⁹

Po Mnichovské konferenci 29. září 1938 zavládla i na Jesenicku všeobecná úleva z toho, jak krize dopadla. Napětí a obavy posledních dnů a měsíců vystřídala vlna nadšení a euforie. „Mír byl zachráněn“, zapsal mikulovický kronikář do pamětní knihy obce, „bez války jsme dosáhli připojení k Velkoněmecké říši. Heil Hitler!“, čteme v obecní kronice Tomíkovic.⁹⁰ Vzhledem k dané situaci nebylo obsazení Jesenicka pro německou armádu žádným výraznějším problémem. Již 26. září 1938 se v Bílé Vodě začalo s odstraňováním silničních závor a betonových prahů (výhybných zídek), aby byla uvolněna cesta pro přicházející wehrmacht. „Se svářečkami a trhavinami postupovalo jejich odstranění tak rychle, že všechny tyto ,překážky‘ byly odstraněny během několika dnů podél říšských hranic v rámci celého úseku praporu, tj. až k Velkým Kuněticím. […] mnoho tisíc [korun] stojící a několik měsíců trvající práce Čechů byla snadno zničena během tří dnů jen jednou dvoučlennou dělnickou partou!“⁹¹ Ruku v ruce s těmito pracemi postupovalo rovněž odstraňování zátarasů a barikád postavených samotným freikorpsem na jednotlivých úsecích silnic a železničních tratí, finišovala také výzdoba obcí a měst. Např. ve Vidnavě se přípravám věnovali obzvláště důkladně, „neboť příchod německé armády znamenal pro nás světodějnou událost takového významu, jakou ještě nikdy a nikde nebylo možné prožít. Žádný dům bez vlajky s hákovým křížem, nesčetné obrazy Vůdce a Konráda Henleina v oknech a výkladních skříních, 5 čestných bran, přes cestu nataženo mnoho transparentů, na ulici 4 vysoké stožáry s velkými vlajkami, nespočet vlaječek a korouhviček, z chvojí spletené hákové kříže, věnce atd.: to vše bylo projevem nevylíčitelné radosti z osvobozujícího činu našeho ,Vůdce‘.“⁹²

Jesenicko bylo obsazeno ve dnech 6. – 7. října 1938. Učinila tak 28. pěší divize 2. armády v rámci IV. okupačního pásma. Ve čtvrtek 6. října v 8:00 hodin ráno překročily jednotky wehrmachtu z Horního Slezska v úseku od dnešního Landeku až po Jarnołtówek (něm. Arnoldsdorf) čsl. státní hranice.⁹³ Německá armáda byla přivítána drtivou většinou zdejších obyvatel s nadšením, její příchod byl vnímán jako akt osvobození a návratu do Říše. „Radost a jásot byly veliké a [vojáci wehrmachtu] byli všude radostně zdraveni, přinesli přece osvobození od českého jha. Sudety jsou svobodné!“, zaznamenal náladu zdejších lidí kronikář z Travné.⁹⁴

O průběhu postupu německých jednotek v regionu podávají důležité svědectví opět zejména obecní kroniky. V Bílé Vodě se dle záznamu kronikáře žádné oficiální uvítání nekonalo.⁹⁵ Naopak v Javorníku se německým vojákům dostalo – soudě též podle vyřezaných stránek v kronice - zcela jiného přivítání. Již krátce po osmé hodině ranní přijela do města jako první 3. rota obrněného útvaru 30 z Lübecku a motorizovaný oddíl ženistů, určený k průzkumu cest a zajištění mostů směrem na Jeseník. Zatímco projížděly další a další kolony, vyhrávaly z pojízdného tlampače u kostela vojenské pochody. „V 10:45 zazněl hlahol zvonů, načež pěchota s hudbou, kulometný oddíl, cyklistické oddíly, 7 polních kuchyní a týlové jednotky z Pačkova vpochodovaly do města a tytéž jej opustily ve směru na Žulovou. V 11:30 vstoupil do města stejně silný oddíl pocházející z Otmuchova a týž jej opustil ve směru na Travnou. Ve 12:20 dorazila a na náměstí nastoupila SA hudební kapela z Nisy. Delegace s prapory místních spolků a zranění z bojů freikorpsu zaujali svá místa naproti kostelu. Pod vedením učitelů se k nim připojila školní mládež. V 13:15 se opět rozezněly zvony a do města narukovaly 2 dělostřelecké jednotky. Samy jakož i jejich výzbroj byly motorizované. Jedna parkovala na Tržním náměstí [Marktplatz], druhá na cvičišti. Tento oddíl zde zůstal přes noc. Místní velitel [Ortskommandant] Dr. [Heinrich] Stenzel pozdravil velitele oddílů krátkými, ale srdečnými slovy a oni je právě tak opětovali. Poté muži zazpívali německou hymnu a píseň Horsta Wessela. Obyvatelstvo se s vojáky hned spřátelilo, takže šli večer do restaurací. V německém domě se konala večerní hostina […].“⁹⁶

Velká sláva se konala také ve Vidnavě, kam dokonce osobně zavítal velitel IV. okupačního pásma generálplk. von Rundstedt se svým štábem. „Konečně nastal onen nejtoužebněji očekávaný den příchodu [německých jednotek] a již ráno 6. 10. se shromáždily masy lidí u mostu [Schafbrücke], kde úřady, spolky, městské zastupitelstvo, duchovenstvo, školní mládež a obyvatelstvo chtěly být svědkem příjezdu našeho osvoboditele. Trpělivost čekajících byla odměněna, když se za krásného počasí v 9 hodin dopoledne objevily na cestě z Kalkova [něm. Kalkau, dnes Kałków v Polsku] první německé uniformy a na motocyklech projížděl přední voj slezských oddílů generálplukovníka von Rundsteta a bez zastavení se hnal dále k Hukovicím. Následovala je auta, dělostřelectvo, nákladní auta s pěchotou. Pak začaly znít všechny zvony a generálplukovník von Rundstet zastavil se svým štábem na koních u bývalé budovy české finanční stráže, kde byl za nekončícího jásotu a hajlování slavnostně pozdraven.“⁹⁷ Průvod doprovázela vojenská hudba SA, jež do Vidnavy dorazila už předešlý den, a také vidnavská městská kapela. Tóny Písně Němců (německé hymny) a Písně Horsta Wessela vzbudily takové nadšení, že zpívali všichni, dokonce i děti je již znaly. A kronikář dále pokračuje: „Oddíly se blížily v takřka nekonečných kolonách a všem nabízely nezapomenutelný pohled. Pěchota, jezdectvo, lehké a těžké dělostřelectvo se pohybovaly bez zastavení; baterie protiletecké obrany se střídaly s nezřetelnou válečnou výzbrojí s lany [skrytou] pod plachtami. Za neustálého hajlování a radosti byli osvoboditelé zasypáni květinami a když konečně kolem 11 hodiny dopolední prošly kolem poslední oddíly dále pochodující na Žulovou, přišla nakonec do Vidnavy dělostřelecká posádka určená pro naše město. Pochod oddílů doprovázela četná letadla od malých stíhacích až po těžké bombardéry v docela nepatrné výšce, často bezprostředně nad stromy a dráty telegrafního vedení […].“ ⁹⁸ Zatímco ve městě pokračovaly zdravice a zněly slavnostní proslovy, překročila říšské hranice druhá, poněkud menší vojenská kolona z Arnultovic (něm. Dürr Arnsdorf, dnes Jarnołtów v Polsku), jíž se rovněž dostalo srdečného přijetí, a která pak dále pokračovala do Staré Červené Vody. Odpoledne zazněl na náměstí ve Vidnavě koncert hudby SA, vojáci zde hráli divadlo. Za zvuku německých písní tu byla vyložena dvě nákladní auta s chlebem a zprovozněna velká polní kuchyně. Večer se k poctě zdejší vojenské posádky konala v sále střelnice velkolepá slavnost. Na počest osvobození byly ve městě také přejmenovány ulice. Vidnavské náměstí bylo z původního „Masarykova“ pojmenováno podle „opravdového osvoboditele“ na „Hitlerovo“, Zahradní ulice byla nazvána podle předsedy SdP Konráda Henleina. Gymnaziální ulice pak do r. 1945 nesla jméno Alfreda Vietze, padlého hrdiny bojů o poštovní úřad.⁹⁹

Před polednem dorazil wehrmacht od Hukovic až k Tomíkovicím. „Nad válečným pomníkem byl postaven triumfální oblouk, všechny domy byly ozdobeny věnci a vlaječkami s hákovými kříži. Nekonečný jásot a slova díků se ozývaly ze všech úst, když opravdoví němečtí vojáci přijeli kolem 11:00 hodiny dopolední z Vidnavy a vpochodovali triumfální branou. Za neustálého provolávání Tomíkovických ,Děkujeme našemu Vůdci!‘ ,Sláva Hitlerovi!‘ následoval asi hodinu trvající nepřetržitý [průvod] nejrozmanitějších vojenských svazů, doprovázených letadly. […] Malá část vojska přenocovala v Tomíkovicích, což bylo obyvatelstvem láskyplně přijato. Již s průchodem oddílů byla zavedena jízda vpravo. Nyní začíná nové éra. […] Už k večeru 6. října přišla za [vojenským] oddílem z Říše NSV a přinesla potraviny pro chudé obyvatelstvo.“ ¹⁰⁰ Oddíly generála Hanse von Obstfeldera poté dále pokračovaly do Žulové, kde byly zdejšími obyvateli a zástupci města rovněž velkolepě přijati.¹⁰¹ Jejich cesta pak vedla přes slavnostně vyzdobenou Vápennou až do Dolní Lipové a Jeseníku.¹⁰²

Wehrmacht překračoval státní hranice po celé jejich délce. Dopoledne 6. října 1938 vpochodovaly německé jednotky za velkého jásotu do Velkých Kunětic.¹⁰³ Vřelého přijetí se jim dostalo též v Mikulovicích: „Konečně nastal 6. říjen, kdy měla německá armáda přijít po mnichovské dohodě do 4. pásma, aby obsadila osvobozenou oblast. U hasičské zbrojnice byly rozestavěny všechny uniformované a neuniformované spolky, freikorps, představitelé obce, vojenská hudba a školní mládež. Když přišla zpráva, že wehrmacht v 9 hodin překročí hranice, jeli jim až k německé celnici vstříc starosta Kirchner, Dr. Lindenthal, kaplan Hartmann a Christel Scholzová, aby se s nimi pozdravili. Při příjezdu první jednotky začal nepopsatelný jásot, tisíce rukou se zvedly k německému pozdravu a vojenská hudba hrála nepřetržitě Chebský pochod. Po opětovném pozdravení starostou pak velitel praporu pronesl srdečná slova díků za vřelé uvítání […] Večer 6. 10. se konal pochodňový průvod, který se pohyboval od hasičské zbrojnice až k elektrárně a k celnici […] Zřídka bylo vidět dům, který by nebyl osvětlen. Obyvatelstvo chtělo tímto způsobem statečně vyjádřit dík Vůdci Adolfu Hitlerovi.“¹⁰⁴ Přes Mikulovice postupovaly především pěší oddíly s trénem a protiletadlovou obranou, zatímco tanky a těžké dělostřelectvo přecházely přes hraniční přechod Jarnołtówek – Zlaté Hory.¹⁰⁵ Důvodem byla neprůchodná cesta pro těžkou techniku přes Široký Brod, kde byl v krizových zářijových dnech téhož roku zničen strategicky důležitý most přes řeku Bělou.

Veškerá doprava tak musela být vedena přes Hradec. Právě např. v hradecké obecní kronice se zachoval podrobný popis zničení mostu v Širokém Brodě ustupujícími českými vojáky, které se záhy stalo vděčným tématem nacistické propagandy nejen v ústním podání, ale také v dobovém tisku a bylo prezentováno jako přímý důkaz tyranství a krutovlády Čechů vůči zdejšímu německému obyvatelstvu.¹⁰⁶ Očitý svědek popsal celou událost následovně: „Ve čtvrtek 22. září odpoledne připravila česká armáda k odstřelu betonový most, který byl postaven v r. 1924. [Stačilo k tomu] 14 beden po 100 kg. Trhavina byla připevněna. Já sám, kronikář, jsem byl se svou snachou Annou poslední, kdo přes most přejel s naloženým vozíkem […] Když byl podminován, většina obyvatel okolních domů utekla. Následující den, v pátek 23. září dopoledne v ½ 9 byl most na udání jedné komunistické ženy narychlo odstřelen. Rána byla slyšet přes 100 km daleko, např. v Pačkově. Následek byl hrozný. V blízkosti ležící domy byly málem zcela zničeny. Dům truhláře Grünera byl úplně roztrhán. Do jednoho kilometru v okolí utrpěly všechny domy škody. V Hradci se rozbilo mnoho okenních tabulek. Dveře a brány byly otevřeny.“¹⁰⁷ Další velmi bezprostřední, osobité svědectví nabízí kronikář obecné školy ze vzdálenější Nové Vsi: „22. září: Ve škole se stále objevuje 72 dětí, dokonce i učitel náboženství se ještě dostavil k vyučování. Venku se stahovali ustupující pohraničníci, často v houfech, často jednotlivě. V tento den byly v mnohých domech šity a připravovány vlajky s hákovým křížem, neboť odpoledne šla vesnicí zpráva, že přicházejí německé jednotky. Ale v pozdním odpoledni zaznělo volání: ,Češi přicházejí‘. A opravdu. Jsou opět tady. Velké zklamání, útěk začal znova. Odvážní muži procházeli v noci naši ves a drželi stráže. Obava ze žhářství. 23. září: K výuce se dostavilo 19 dětí, ale čas k vyučování je už pryč. Nadučitel poslal děti domů. V ½ 10 se ozvala strašlivá detonace, škola se otřásla a zdálo se, že se zřítí. Křik a ve vsi začali pobíhat lidé. Širokobrodský most byl vyhozen do vzduchu,mohutný odstřel uskutečnila česká armáda. Daleko se otřásla domovská zem. A děti... plačící, vylekané děti. Zlé časy.“¹⁰⁸

Cesta přes Široký Brod byla obnovena až 19. října 1938, kdy byl slavnostně vysvěcen a dopravě předán nový dřevěný most. Vedle strženého betonového jej mezi 10. a 18. říjnem provizorně postavil „braniborský“ ženijní oddíl.¹⁰⁹ Vojenské jednotky směřující do Jeseníku tak více jak týden procházely Hradcem. „Protože bylo silniční spojení přes Široký Brod kvůli zničenému mostu znemožněno, musela být veškerá doprava svedena přes Hradec do Písečné. […] Je štěstím, že je při tom příšerně velkém provozu zrovna velmi sucho. Přijíždějí velké kolony aut s vojáky a výzbrojí, pěchota, světlomet, pěchota s protiletadlovými děly, zásobovací oddíl, zdravotnický oddíl a vše možné. Na Schubertově poli mezi silnicí a mlýnským náhonem […] si zásobovací četa udělala polední přestávku a nakrmila a napojila koně. Z radosti dostali vojáci od [místních] obyvatel květiny, ovoce, kuřivo a různé předměty. Průchod armády trval přes týden, neustálé transporty oddílů a zásob, ale skoro vše motorizováno. A po celou dobu hodně letadel po 2, 3, 4, 6, 9 atd. Jedenkrát bylo pohromadě 72 letadel. Mezitím byla opět zprovozněna rozbitá železniční trať do Písečné, takže 7. října ráno mohl opět až do Písečné přijet první vlak. Hned sem přijížděly další [vlaky] s mužstvem a materiálem, trať byla upravena a stále se postupovalo dále.“¹¹⁰

Do Jeseníku dorazily první jednotky wehrmachtu 6. října 1938 kolem půl deváté dopoledne. „Tisícero rukou se natahovalo vstříc osvoboditelům a tisíce kytic je zdravily. K jejich uvítání byly domy ozdobeny vlajkami a na mnohých z nich, jakož i ve výlohách obchodů byly vidět nápisy duchaplného obsahu, ověnčené jedlovými a dubovými listy. Dlouhé hodiny rachotily auta a motorky v nepřetržité řadě přes náměstí.“¹¹¹ V jednu hodinu odpoledne přijel do města za doprovodu vojenské hudby hlavní voj 49. pěšího pluku z Vratislavi pod velením plukovníka Schmidta. Jeho velkolepé přivítání se uskutečnilo na prostranství mezi kostelem a farou na dnešní Palackého ulici, kde se shromáždili čelní zástupci SdP a členové městské rady. „Starosta města [Max] Gross promluvil srdečnými pozdravnými slovy, které vyzněly hluboce procítěným díkem Vůdci. Jako požehnaná děkovná modlitba pak za hudebního doprovodu poprvé zazněla německá hymna a píseň Horsta Wessela. Plukovník Schmidt poděkoval nádhernými slovy za srdečné uvítání a mimo jiné řekl: ,Kdyby býval Vůdce nenalezl šťastné řešení sudetoněmecké otázky, kdyby se [vše] odehrálo jinak, rovněž by dnes stál se svým regimentem na tomto místě.‘“¹¹² Večer bylo město zářivě nasvětleno, konal se ohňový průvod, zněly slavnostní projevy. Na zdejším kluzišti byla postavena velká provizorní stravovna NSV, v tělocvičně rostly zásoby potravin pro nouzí trpící obyvatelstvo. Jak zaznamenal kronikář, „po dnech rozčilení a nebezpečí [zavládl] nepopsatelný jásot“.¹¹³ Německé oddíly pochodovaly městem i následující den. Pěchotu, těžké dělostřelectvo i baterie protiletecké obrany doprovodila ze vzduchu též letecká formace o 69 letadlech. Ke slavnostnímu raportu následovaly wehrmacht do Jeseníku v odpoledních hodinách též oddíly freikorpsu. Místní obyvatelstvo je přivítalo s nadšením.¹¹⁴