Jump to Navigation

Litva, Kaunas, 21.-25.6. 2012

   Ve čtvrtek po obědě vyjelo osm natěšených dělostřelců Stázinkou do Ostravy a pak směr severo-severo-východ. Původní odhad vzdálenosti i času potřebného na cestu nevyšel, a tak jedna cesta zabrala cca 1100 km a i s přestávkami okolo 20 hodin. Nešlo nám rádio ani nic jiného hudebního, se zpěvem jsme na štíru, a tak nezbylo, než se zabavit řečněním. A že toho bylo vyřčeno a vymyšleno požehnaně ! Například vznikl nový nápěvek o prostém textu: „Co jsi potřebovalá … když jsi volalá … ve čtvrt na dvé … jó .. jó.“ Autorem je Popcorn.
   Cestu nám také oblažoval zvuk pleskající mokré české vlaječky připomínající plácání lachtana.
V Ostravě jsme se přidali k autobusu Luboše Partyky a jeho party, a zbylých mnoho kilometrů jsme se o sto šest snažili se jich držet. A to byl tedy místy pěkný záhul. Občas řidič jejich autobusu udělal něco nečekaného, na co se nestihlo včas zareagovat, a velmi četné byly křižovatky projeté na červenou. Budiž, přežili jsme.
Vzadu v autě se podařilo vyrobit celkem obstojná dvě místa na ležení a tak se na každé trojsedačce mohli mačkat jen dva lidi s nohama víceméně nahoře a vyspali jsme se aspoň hodinu za noc. V jízdě se střídalo několik lidí, i nováčků a někteří se tak rozvzpomenuli na modlitby. Naučili jsme se střídat při řízení přebíháním na červené.
Ranní příjezd do Kaunasu byl poznamenán faktem, že o nás organizátoři nic nevěděli. Zachránil nás však Luboš Partyka a jsme mu za to nesmírně vděční, že nám vyběhal plac na stany, místo v bitvě, stravu i žold.
Internetové rosničky předpovídající počasí v Kaunasu se spletly. Přesto trvám na tom, že opravdu bylo kolem dvaceti stupňů a vlastně jsme ani moc nezmokli. Konec akce byl již v pěkném pařáku, v průměru měly tedy rosničky pravdu.
   Ihned po příjezdu šokovali nějací francouzi, kteří přešli ze své části tábora do té naší a v místech, kde jsme plánovali rozložit naše stany, bezostyšně vyklopili hojný obsah svého kotlíku.
Táborový život byl vskutku bohatý a naše čtyři malé stany s jedním důstojňákem byly opět hlučným bodem vesmíru až do rána.
Zeměpisná poznámka – Slunce zde nazapadá příliš pod obzor, po obě noci nenastala zcela tma a nikdo nedokázal odhadnout, co je vlastně za hodinu.
Strava první den pobytu odradila polovinu mužstva, zbytek neochotně něco z té nevábně blitkami vyhlížející směsi snědl. Jíst se to dalo, ale se sebezapřením. Takže logicky následovalo vaření z vlastním zásob na ohni. Pitnou vodu jsme měli, ale nebylo se kde umýt. Inu odvážní využili hned dvakrát koupání v nedaleké řece.
Městečko to bylo úchvatné, lidi družní, pohodoví, usměvaví, ochotní, no nádhera. Byl zrovna velice oblíbený svátek slunovratu a tak hodně žen neslo v náruči kytici nebo měly na hlavě věnce z lučního kvítí a večer se tancovalo kolem ohně a pak se přes něj i skákalo. Nemohu vynechat poznatek mužské části jednotky, že každá druhá Litevka byla opravdu nádherná a nikdo nemá ponětí, kolikrát jsem si tohle za ten víkend vyslechla.
   Nácvik před bitvou byl náročný a jak se ukázalo později, zbytečný. Nejdřív jsme měli bobojovat po boku Ostraváků a každou chvíli bylo zaveleno rychle převézt kanón bez kolesny na opačné křídlo a pak zpět, povely lítaly tak rychle, že obsluha kanónu nestihla ani protestovat. Na bitvě se pak ukázalo, že budem bojovat po boku Rusů a stálo se na místě. 
Odchod na bitvu byl úmorný, oklikou přes celé město a přes řeku. Bitva působila trochu chaoticky, ale to možná proto, že jsme se domlouvali snad pěti jazyky a ne vše mohlo být správně pochopeno.
V rámci pobitevního focení s diváky byl Marek F. nesčetněkrát propíchnut a zašlápnut malými Litevčátky i půvabnými Litevkami. Někdo prohlásil, že si sáhl tolikrát na ženskou, že mu to snad do konce života vystačí.
   Odjezd byl poznamenán sentimentem, protože nám tam bylo neskutečně dobře a měli jsme před sebou ještě dlouhou cestu. Ostraváci naštěstí vymysleli ještě výlet k jezernímu hradu Trakai. Hrad zrekonstruovali v 50.-60. letech z trosek a výsledek uvidíte na fotkách. A tak vybavené historické muzeum je taky vidět málokde.
Cestu zpět už bylo pěkné horko. Ne úplně všichni členové gardy prošli školením ohledně otvírání zadního střešního okna a dotyčná osoba nevěděla, že ty velké červené páčky s holandskými nápisy neslouží k otevření okna. A tak nám po cestě neznámo kde uletělo. Chlapi překvapivě zachovali klid a rozvahu. Marek za stokilometrové rychlosti vylezl do půl těla nouzovým východem ven, vyděsil za námi jedoucího kamioňáka a přidělal tam provizorně deku. V noci lilo jako z konve. Vrátili se lachtani.
                                                                                                           Pav
 
http://jdg.rajce.idnes.cz/Litva_Kaunas_21.-_25.6._2012/



Main menu 2

about seo