Viliam, Wilheim - zkrátka Wilda

Pro vytvoření ucelené baterie nastala potřeba postavit třetí kanon vetší ráže. Z tohoto důvodu jsme začali stavět za podpory p. Sedláka z Travné, jenž je náš dvorní dodavatel soustružnických prací. Josef sestavil hlaveň podle počátečních požadavků; tzn. po celé délce je hlaveň válcová a až po roce se podařilo za pomoci f. EKO-Výmar vytvořit kónický profil hlavně. Konečné rozměry hlavně jsou úctyhodné: délka 117 cm, vnější průměr 26 cm, ráže 7,5 cm.

K tak masivní hlavni jsme vyrobily potřebnou lafetu z 60 mm silných jilmových fošen, jenž je okutá 4 mm pásovinou. Hlavní kola byla osazena lehkými loukoťovýma z rozbité karety, ale po půl roce se rozlomila a byly vymněněny za větší od p. Dopity z Nových Vilémovic. Jsou to masivní loukoťová kola z těžkého volského povozu o průměru 106 cm, šíři 10 cm a jedno váží 75 kg. Lehká kolesna o průměru kol 35 cm se skoro nepoužila a hned se přešlo na velkou kolesnu s tzv. hornoslezským hákem, jenž vyřešil posez vozky při koňském zápřahu. Kola na kolesnu byla darována ze Zálesí p. Pandadisem. Okutí bylo řešeno vlastními silami 5 mm pásovinou. Táhla jsou dvě, kratší pro lidskou obsluhu a delší okované pro koně.

Celá sestava se od zkoušela v roce 2008 při první cestě do Nysy. Od té doby vždy pravidelně se putování zůčastuje. Jelikož hmotnost kanonu přesahuje 600 kg musí být u obsluhy minimálně 5 dělostřelců. V roce 2011 se plánuje osazení většími koly (průměr asi 180 cm). Výroba loukotek byla zadána polskému mistru koláři.

Další samostatnou kapitolou je majitel děla. Všechny naše kanony mají svého majitele. Tak i tento má svého, ale byl tady určitý vývoj. Ze začátku se angažoval Zdenek Buriánek, ale s nástupem do pracoviště v Praze se už nemohl z časových důvodů už účastnit akcí a svůj podíl odprodal Tondovi Klíčovi, jenž zůstal majitelem do teď. Jméno Viliam dostal podle data zhotovení a to 28. května 2007. Jeho premiéra byla v témže roce na dny Javornicka.

Martin Dopita