 |
| . | ||
 |
 Garda v počítačové pařbě <17. února > Počítačová pařba u Dopitů se stává tradicí. Tento již druhý ročník byl již dlouho očekáván a odpovídala tomu i účast bojovníků. Bojiště bylo opět postavené na hře Battlefield 1942 ze druhé světové války. Neustálé napětí a adrenalín se střídal s výbuchy smíchu nad marným počínáním vojínů, kteří zrovna byli promítáni na velké plátno a všichni je mohli sledovat. Byl tak k vidění například odstřelovač, který byl zakopán 10km za bitevní vřavou a čekal a čekal... Nebo tankista, který naplnil tank vodou a poté se snažil zdolat horolezeckým způsobem skálu nad vodou. :)). <Nemeš>  Maďarský Szolnok < 2. - 4. března > Za hurónského řevu „Sarajevo je naše“ odjelo javornické dělostřelectvo s částí své výzbroje do Zlatých Hor, kde pod dozorem starších vyrazili směr Maďarsko. Ptáte se kdy? Přesně v 6,42 ráno 2. března letošního roku. Cesta byla dlouhá, ale díky dostatku vitamínových nápojů a řízků jsme ji zvládli ve zdraví a dobré náladě. Naším cílem bylo město Szolnok. V tomto historickém městě se roku 1848 udála bitva mezi uherskými povstalci a rakouskou armádou. My, protože jsme silné povahy a dokážeme ustát jakoukoli pohromu, jsme byli angažováni jako armáda Císaře pána, poněvadž ta v bitvě utrpěla drtivou porážku. V sobotu jsme se účastnili slavnostního kladení věnců za přítomnosti představitelů města a státu. Poté, co jsme se vydatně posílili pravým maďarským guláškem, jsme odtáhli v šiku za víření bubnů na bitevní pole. Nenechte se zmást tímto popisem, bitevním polem v městě Szolnok se myslí překrásné nábřeží obklopené historickými domy. Nejen že jsme se ocitli v cizí zemi, ale zároveň jsme se jako jediní zástupci zemí českých setkali na bitevním poli s oddíly z Rakouska, Polska a Maďarska. Po velmi krátkém nácviku bitvy, proběhlo několik překrásných květnatých projevů v řeči, které jsme nikdo nerozuměli. Z letargie nás probudilo ohlušující bubnování, které, jak jsme v zápětí pochopili, bylo signálem k přeskupení jednotek do výchozích pozic. Pak, jak už to na bitvách bývá, děla pálila, kulky lítaly a řadoví, obyčejní pěšáci padali k zemi mrtvi, a to vše bylo ještě umocněno maďarskou jízdou. Vítězství i tentokrát bylo na straně maďarského lidu. A my, prokřehlí, jsme opět povstali z mrtvých a s nepřátelskými šiky se usmířili při dobrém maďarském víně. <Lomi>  První májová salva <1. května > "První máj, děla čas", by řekl dělostřelecký klasik. Špehové gardistů zjistili, že tůze mnoho poutníků a cizáků poleze do Borůvkové hory. Tato hora je však naša, proto ji dělostřelci oblehli ještě před prvními chasníky. Každy potom musel projít osobním šacováním a dělostřeleckým štemplem. Celá akce proběhla ku spokojenosti všech zúčastněných. Jídla i pití bylo dostatek, a tak i dělostřelecké salvy bylo slyšet až na polské straně. Našli se i tací, kteří tvrdili, že rozvířený prach létal nad rozhlednou. <Nemeš>  Kouzelníci, mágové a dělostřelci <19. května > Zámecké panstvo pořádalo radovánky a pozvalo i naši gardu, aby všichni slyšeli jaká to byla slavnost. Gardisti si užili svoji porci slávy, protože nebylo snad návštěvníka, který by neměl alespoň jeden malý foťák. No večer se všem čela od blesků jen blýštila. Gardisti nebyli k udržení, stříleli až do večera a mám za to, že poslední salvy už budili javornické občany ze spaní. <Nemeš>  Italské Livorno < 11. - 13. května > Javornická dělostřelecká garda se premiérově vydala do zahraničí i s velkým kanónem. V uniformách rakouských dělostřelců jsme pomáhali potlačovat dalším rakouským jednotkám povstání lidu ve městě Livorno. (Se zapůjčenými replikami pušek a v bílých uniformách rakouských granátníků vypomáhali dva z nás Císařské městské gardě ze Zlatých Hor.) Stanový tábor jsme rozbili na pruhu země mezi strmou stěnou pevnosti Fortezza Nuova a příkrým břehem vodního příkopu. Po vztyčení naší státní vlajky jsme se vydali na obhlídku města. Jako správní suchozemci jsme šli omrknout lodě v přístavu a Tyrhenské moře. Cestou nešlo neochutnat proslulou italskou zmrzlinu. V pátek večer jsme společně s Italy, Rakušany i Maďary šli „pochod světel“ od Fortezza Vecchia (staré pevnosti) na pobřeží do komunitního střediska ve městě. V sobotu bylo proti naší domovině strašlivé vedro. Nicméně jsme zvládli 3 bitvy a kladení věnců. První zteč se odehrávala dopoledne na nábřeží. Znovu jsme se s povstalci utkali odpoledne poblíž našeho ležení na náměstí Republiky. V poklidu jsme si na rozpáleném náměstí cvičili pořadovou techniku. Najednou nás s křikem napadli povstalci. Díky společnému úsilí dělostřelců i granátníků se nám podařilo odrazit první nápor povstalců. Zformovali jsme se do obranného postavení. Diváci poslouchali moderátorovo líčení dávné bitvy. Náhle jsme čelili dalšímu útoku. Děla pálila ránu za ranou. Granátníci zaujali palebné postavení. Začala obrovská řež. Padala rána za ranou. Poblíž nás vzplály balíky slámy. Štěstěna se chvíli přikláněla na stranu povstalců. Síly jim však slábly. Následoval úspěšný rakouský protiútok. Několik zajatců jsme museli v táboře popravit. Toto kolo jsme tedy vyhráli. Následoval odpočinek nazývaný táborový život. (Při 25°C ve stínu jsme se v uniformách a s bagančaty na nohou ploužili po táboře a hledali kousek stínu.) Napjatě jsme očekávali instrukce k večerní bitvě v ulicích města. Konečně nás naložili do autobusů MHD a ty nás za šera vyplivly někde na sever od tábora. Následovalo čekání na tmu a jednotky z dalších táborů. Konečně! Sešikovali jsme se a vyrazili získávat ulice z rukou povstalců. Tváří v tvář vycvičeným jednotkám měli povstalci pramalou šanci na úspěch. Špalíry diváků lemující ulice vytvářely báječnou atmosféru. Večer byl zakončen ohnivým vodopádem, který se valil z hradby pevnosti do našeho ležení. Na poledním slunci se za přítomnosti místních politiků, historiků, řečníků a dalších konal pietní akt. Odpoledne jsme sbalili tábor. Rozloučili jsme se s ostatními příznivci vojenské historie z různých evropských států a vydali se na zpáteční cestu k zemi oplývající mlékem a strdím. <Lomi> Fotogalerie | nahoru
 Cesta do Francůzska - Nieppe
<28. května >
Tentokrát naši dělostřelci vyrazili k jiné louži - Atlantiku. Celá tato mašinérie byla postavená na zadek-bolestivém cestování, což se odrazilo také na samotné účasti gardy. Přesto naše garda v těchto bojích zaznamenala nebývale velký úspěch, za který mohly převážně naše nové vojandy. <Nemeš> Fotogalerie | nahoru  Dny Javornicka <2. června >
Není parády bez našich dělostřelců a jejich kanónů. Tento ročník byl vylepšený o zbrusu nové dělo těžkého kalibru, takže bylo radost ucpat si uši, aby nedošlo k nenávratnému odchodu do "ticha". O tom, že to byla paráda se přesvědčíte v naší fotogalerii. :)) <Nemeš>  Bernartické oslavy s
gardistickou petelicí < 23. červena >
"Benátky" se tento rok rozjeli jak se patří. Nejdříve to bylo 9.května, kdy slavili Den otců a 10. výročí podepsání parnetrské smlouvy s německou obcí Diedorf. 23. května proběhla tradiční pouť a oslavy 60. výročí místního Sokola. Počasí bylo proměnlivé, ale o to byla srdečnější atmosféra v hospůdce. O tom, že s tam dobře daří svědčí i naše lehce máznutá galerie. Prostě pití a jídla bylo až do noci dostatek. <Nemeš>  Bitva ve Vápenné <16. června > Po dlouholeté odmlce dali kamarádi z Uhelné a z okolí, co se věnují středověké a poslední dobou třicetileté válce vědět, a pozvali nás na bitvu do Vápenné. V sobotu po obědě nakládáme kanony na podvozky z 15. století, oprašujeme lopatky na dávkování prachu a jiné nástroje, jimiž se odlišovalo nabíjení kanonu ve středověku oproti napoleonskému období. Po příjezdu na bojiště jsme byli překvapeni pěkně postavenou replikou tvrze a popraviště. Organizátoři již měli připraveny palposty pro naše mazlíky. My jsme se převlékli do našich oprášených středověkých uniforem a střeleckých šalířů. Hned po zahajující salvě opustili vymezený prostor pro diváky všichni pejsci a s nimi na vodítcích i jejich majitelé, za nimi prchaly maminky s kočárky, v nichž brečeli malí človíčci. Zato vše mohla přítomnost blízkých skal a jejich mnohonásobná ozvěna. Scénář bitvy byl velmi dobře sepsán a taky zrealizován, řinčení zbraní, rázné povely hejtmanů se nesly nad bojištěm. Útok Královských se střídal s protiútokem Lepků. Nakonec po několika skvělých šermířských ukázkách byl hejtman Lapků přítomným popravčím sťat na hrdle tak drsným způsobem, až t toho divákům tuhla krev v žilách. Po závěrečném defilé přišly ukázky práva útrpného ve středověku. Vše bylo připraveno do nejmenšího detailu, a tak když oběšenec visící na oprátce zatřepal naposledy nohama, nebylo mi zrovna nejlépe po těle. To by byl klid, kdyby fungovalo tohle právo tak i dnes! Počasí nám přálo, tak po několika posledních výstřelech pro diváky a nezbytným fotografováním, jsme se přátelsky rozloučili s pořádající Slezskou korouhví a vyrazili zpět do Javorníku. <Martin D.>  Na břehu Dunaje - Bratislava <30. června > Kdo neslyšel kanonádu nad řekou, tak byl buď hluchý nebo na druhé straně zeměkoule. Večerní ohně nad vodou ještě podtrhly skvělou atmosféru, kterou si všichni zúčastnění pamatují dodnes. Garda poprvé testovala nový vojenský stan, ikdyž horké slovenské počasí asi nebylo tou pravou zatěžkávací zkouškou. <Nemeš>  Dobývání
Nyzské tvrze - Polsko <28. červenec >Akce nad míru velkolepá. Ubytování v historické tvrzi, vojska nepočítaně, diváků nemyslitelně, proviantu dostatek a pěkné počasíčko vytvořilo jednu z nejkrásnějších bitev tohoto roku. Garda se byla v sestavě, která ještě dlouho neměla obdoby. Gardisti, oficíři, kurtizány, vojenská drobotina. Fotofalerie stojí za shlédnutí. <Nemeš>  Polské Dzeventlyce <26. srpna > Hodně bitev už gardisti přežili, propochodvali západní i východní i jižní Evropu, ale takové "hody" ještě nepotkali. Sám jsem tam nebyl, ale kdykoliv jsem sem se zeptal, s kým tam vlastně válčili, tak se místo odpovědi všichni zálibně hladili přes panděro. Vypadá to, že v Polsku mají vojáci lepší chlebíček, než našinec očekává. <Nemeš>  Slavkov 2007 < 2. prosince >
Byla to akce plná překážek a nedorozumění. Od začátku organizátoři celou naši baterii nechtěli pozvat z důvodu omezování rozpočtu. Nakonec týden před akcí nás vzali do holportu zlatohorští granátníci. A přes veškeré ujišťování, že jedem aspoň čtyři muži, jsem v pátek odpoledne vyjížděl z Javorníku sám. O nic lepší to nebylo ani ve Zlatých horách. Do nachystaného autobusu nás místo 25 vojáku Rakouské armády nastoupilo jen 13. Příjezd do Tvarožné je vždy bez problému. Ubytovali nás v tělocvičně. Na večer jsme vyrazili na taktické cvičení do hospody. Zde to probíhalo jako před 200 lety, plná hospoda vojsk a pivo teklo proudem. V sobotu po snídani jsme vyrazili na náves na seřadiště koaličních vojsk. Zlatohorští dělostřelci vytáhli svou zbrusu novou dvouliberku a tak všichni okukovali, co to nového. Při příchodu na bojiště jsme zjistili, že bitevní pole se přes noc změnilo v jedno velké bahniště. Jen sjezd z cesty na stanoviště byl pro všechny noční můrou. Všudy přítomné bahno se objevovalo na uniformách, děla po několika přesunech změnila svoji váhu na dvojnásobek. Po dobu celé bitvy se střední část naší rakouské baterie, která měla 12 děl, změnila z vojáků na komparzisty, protože se kolem nás pohybovaly ostatní rakouské pěší a jízdní jednotky a my si vystřelili stěží jen šestkrát. Na druhou stranu jsme mohli v poklidu sledovat průběh samotné bitvy, na což jindy nebylo tolik času. Pak přišel čvachtavý konec a my přemýšleli, jak dopravit dvouliberku zpět na cestu. Poprvé jsem byl rád, že jsme nejeli s našimi mazlíky, to by byl jinak horor. Nakonec za pomocí přihlížející jsme dostali kanon na cestu, šavlemi doslova a do písmene odsekali bláto z kol a zamířili zpět k tělocvičně. Večer jsem se zúčastnil závěrečného defilé vojsk ve Slavkově. Na náměstí hořely velké ohně a mezi stánky se proplétaly stovky uniforem a to vše za podmanivé vůně punče. Večer ukončil ohňostroj. Vše mělo velmi silnou atmosféru vánoc a historie. Návrat zpět domů už probíhal v pohodě bez problémů. < Martin D. >  Gardisté na hranici < 22. prosince > 21. prosince na celý zmrzlý Javorník padla mlha. Nebyla to obyčejná mlha z večerníčků o Rákosníčkovi. Byla to mlha s bludným kořenem a prvky trojúhelníku od Bermud. Ten trojúhelník měl nejspíše jeden z vrcholů u staré lípy nad střediskem, druhý mysticky ležel na poli padlých a třetí se zastavil u místní lékárny. Možná byl trochu jinde. Nebyl čas to zkoumat blíže. (To necháváme na Mulderovi a jeho partnerce.) Hlavní je, že nám v něm zmizel chlap a jemu signál mobilu i pojem o čase. Výzbroj na dílně naložili chlapi, kteří neměli čtvrthodinové zpoždění jako já. Seděli jsme připraveni vyjet autem systémem start – cíl od garáže rovnou k přechodu na Travné. Atmosféra ve voze houstla i s dalšími nastupujícími bratry ve zbrani. Během pátrací a záchranné mise jsme plně naloženým autem přejeli přechod u kulturáku, Hrušky i bývalého muzea konopí, ale náš chlap stále nikde. Při dalším pátracím kolečku okolo garáže jsme přejeli další 3 přechody. Zase bezúspěšně. Čas nás tlačil. Kontaktovali jsme domorodce a nechali mu vzkaz, když už to nešlo mobilem. Auto přetékající chrabrými dělostřelci se hnalo do kopců na přechod – tentokráte hraniční. (Pozn.: Za to že už tam ta závora není, nemůžeme tak úplně my ale tak trochu mocipáni z EU.) Na Travné v okamžiku našeho příjezdu byla inverze ale také téměř všichni. Dokonce nás tam s úsměvem a nejapnou poznámkou o zpoždění vítal i náš v mlze pohřešovaný gardista. V rychlosti skládání vybavení, mašírování s kanóny a rekvírování místa pro naše miláčky zanedlouho nebudeme mít konkurenci. Jen někteří hnidopichové opovážlivě tvrdí, že styl našeho pochodu je nějaký zvláštní. No, zkuste si vyběhnout namrzlý kopec ve dvojko s kanónem za sebou a bez bubeníka, který by udával krok. Zaujali jsme pozice. Do půlnoci zbývalo dost času, který jsme využili na cvičnou střelbu. Bohužel se mi nepovedlo správně zasunout patronu do laufu pochybné čistoty. Následkem toho jsme předvedli divákům etudu na téma odvrtávání patrony a čištění hlavně. Do té chvíle bych nevěřil, že to může mít takový úspěch. Sousední osádka pálila ránu za ranou, ale nejvíce diváků se tlačilo kolem našeho kanónu. Snad pro veliký úspěch jsme tento čistící kousek vzápětí reprízovali. Měl jsem chuť zahodit ládovák a propadnout se hanbou do západního Německa, ale napotřetí se nám podařilo vystřelit. Snad se střelecké družstvo složené z vojáků i nevojáka nedotčeného běháním po buzerplace nechalo inspirovat a během pořadové předvedlo na jeden šifrovaný povel celou sbírku variací na „čelem vzad“ od pruského Rechtsum až po dvojitou čtvrtotáčku vlevo populární na cvičácích za búrských válek. Musí se nechat, že flinty střílely výborně a nadělaly spoustu parády. Následovaly tradiční proslovy místních i krajských politiků. Zvláštností bylo i odpálení jednoho aperitivního ohňostrůjku, který byl po chvíli vystřídán parádním ohňostrojem. Rázem nám všem bylo jasno, že polští hasiči nepřijeli s cisternou dělat jen pořádkovou službu. Dále se již nedělo nic moc zvláštního. Někdo z polské strany flexou odřízl cedule, závoru, ...a jiskrnou nocí se jelo domů. <Lomi> |