Manfred von Richthofen

Poslední rytíř války, eso všech es, rudý ďábel ale hlavně rudý baron. Tak nazývali protivníci Rakouska – Uherska  a Německa za 1.světové války asi nejznámějšího válečného pilota, kterého tato zem nosila, Manfréda von Richthofena. (obr.1) Pilota, který dodržoval zásadu -  bojovat ale zůstat člověkem.
Narodil se 2. května  1892 v rodině               kteří vlastnili jedno panství. Jako aristokrat je už od mládí vychován k budoucí vojenské službě a roku 1911 vstupuje do hulánského pluku „ Císař Alexandr III ¨¨ . Po vyhlášení války je tedy u jezdectva, ale podle dochovaných dopisů , které zasílal matce je patrné, že nebyl s touto službou spokojen,, kvůli málo bojových akcí, a začíná ,,žárlit“ na bratra Lothara, který byl přeci jen blíže dění. Roku 1915 se na něj usměje štěstí  v podobě leteckého esa Oswalda Bölckeho, kterého poznává ve vlaku, ten mu navrhne aby šel k letectvu. Manfréd ho poslechl a roku 1915 už lítá jako pozorovatel. Následně si udělá pilotní zkoušky a zasedá sám za knipl dvoumístných a bombardovacích strojů Znovu se potkává s Oswaldem Bölckem, který se jako první soustředil na vzdušné stíhání strojů. V tu dobu zrovna sháněl piloty do své nové letky. Potkává Manfréda a  nabízí mu tento tzv, djob u své stíhací jednotky. Ten ho znovu poslechne a roku 1916 se stává příslušníkem této letky s názvem JASTA 2 a začíná se rodit legenda
V době kdy 28. října 1916 Bölcke umírá má už Manfréd zaznamenaných 6 sestřelů a má tedy právo nazývat se esem. To mohl pilot teprve až po pěti zaznamenaných  sestřelech. V listopadu 1916 má na kontě už 11 sestřelů a právě ten jedenáctý mu přináší velkou slávu. Tím jedenáctým totiž nebyl nikdo jiný než major Lanoe G. Hawker  eso britského letectva a nositele nejvyššího britského vyznamenání Victoria Cross. Po tomto sestřelu vystupuje z anonymity a nařizuje podřízeným natřít horní části svého letadla výraznou červenou barvou, která ho taktéž proslavila
V lednu 1917 dostává nejvyšší vyznamenání Vilémovského Německa POUR le MÉRITÉ (obr.2). V březnu 1917 je už samotným velitelem letky a nalákal do své letky i bratra Lothara. 6.července se ho dotkla smrt, kdy při pronásledování britského stroje je nešťastně zasažen kulkou protivníkova kulometu, která ho škrábla do hlavy. Ztrácí vědomí, ale naštěstí ho nabývá ve výšce 150 m a i když je zaslepeny krví podaří se mu tvrdě přistát a poškodit si při tom ruku. Po uzdravení se vrací ke své letce ale od té doby se mu pravidelně ozývaly velké bolesti hlavy.
4. září 1917 má už na svém kontě 61 sestřelů kdy donutil přistát poškozený stroj, který tehdy řídil Angličan A.F. Bird z 61. perutě RFC. Následovalo dodržení nepsaných pravidel, které dodržovaly obě nepřátelské strany . Na počest sestřeleného pilota se udělala bujará oslava se šampaňským a teprve na druhý den se tento pilot předal vojenské policii, která ho předala do zajateckého tábora.
V roce 1918 má už na svém kontě 79 sestřelů, některé prameny uvádějí dokonce 81. Bohužel i ho nakonec dostihla smrt. Stalo se to 21. dubna 1918 kdy pronásledoval se svým trojplošníkem FOKER britský stroj z 209 perutě, který řídil Wilfréd May. Na pomoc tomuto pilotovi přilétá kap. A. Roy Brown, který se svým strojem dostává za záda Manfréda a zahajuje palbu trojplošníku. Manfrédův trojplošník se dostává do vývrtky a roztříští se o povrch louky v údolí řeky Sommy. Tělo spolu s vrakem přenášejí australští vojáci a oboje přemísťují na letiště 3. perutě Australského leteckého sboru v Poulainville. Je nařízeno aby rakev neslo šest kapitánů – velitelů anglických a australských jednotek, které se nacházely nejblíže. Upozorňuji tady, že tehdejších nepřátelů,.Tak velikou úctu měl Manfréd u svých protivníků. Když ho pochovali připevnili na hrob vrtuly jeho stroje do tvaru kříže a ta se ztrácela pod květy a věnci. Byla 3x vypálena čestná salva z pušek elitní jednotky Australien Rifles. Dovolte abych se ještě jednou se vrátil k té úctě  kterou Rithofen u nepřátel měl. Když se britská média  dověděla o jeho smrti napsala ,, Richthofen je mrtev. Všichni letci se budou radovat nad zprávou, že byl vyřazen z bojů, ale nebude mezi nimi ani jediný, kdo by si nepřipomněl, že zemřel odvážný a šlechetný duch. Kdokoliv by byl hrdý na to, že zabil Richthofena v boji, avšak každý příslušník Královského leteckého sboru může být hrdý i na to, že měl možnost si sním potřást rukou poté, co jeho přičiněním pasl do zajetí. Myslím že tyto věty vypovídají o všem.  Den po pohřbu riskujíce přilétly britské letouny nad německé letiště , kde svrhly smuteční věnce a vzkaz. Německému letectvu. Rittmeister baron Manfréd von Richthofen zahynul ve vzdušným boji. Byl pohřben se všemi vojenskými poctami. Od British Royal Air Force
Bohužel ani po smrti se nedočkal Manfréd klidu.  Už brzy po válce se pokouší převézt jeho ostatky prostřední bratr Lothar, který ale 4. června roku 1922 umírá při leteckém neštěstí. Až v roce 1925 se nejmladší bratr Bolko  znovu pokouší dostat ostatky bratra do rodinné hrobky, opět se to ale nepodaří tentokráte kvůli politice. Rodinné zájmy musejí jít stranou a státní prezident maršál von Hindenburg nechává převézt Manfréda do Berlína, kde ho s velkou slávou ukládají na Hřbitov invalidů. Jeho jméno i hrob jsou pak v dalších letech zneužívány k propagandě Hitlera. Ve válečných letech II.světové války nechává Göring vzniknout stíhací eskadru Luftwaffe se jménem Richthofena. Tyto letadla měli ve znaku rudé R ve stříbrném poli. Ale ani slavné jméno je neochránilo před drtivou porážkou. Samozřejmě i v dnešní době se můžeme setkat se s letkou, která má propůjčený jméno tohoto pilota. Jedná se o jednu stíhací eskadru Bundeswehru.
Na závěr tohoto malého povídání ještě jedna nezodpovězená otázka, která určitě napadla čtenáře, proč jsem psal o tomto slavném pilotovi, který nemá nic společného s Javorníkem, ve kterém žijeme. Ono to není až zase tak pravda. Tento skvělý a ušlechtilý pilot byl totiž naším blízkým sousedem, protože se narodil v nedaleké Vratislavi a většinu života žil se svoji  rodinou ve Svidnici, kam se brzy po jeho narození  přestěhovali,což taky není tak daleko. Je docela pravděpodobné, že v mládí navštívil i  velice známé lázně Ladek Zdroj, kde se tehdy aristokracie scházela a snad při svých procházkách navštívili i nedaleké městečko Javorník. Je docela možné, že při svých návratech z fronty Javorníkem projížděl, ale to už jsou jen prosté

Spekulace.