- Úvod
 
              - Historie
 
              - Kalendář
 
              - Zbrojnice
 
              - Reporty
 
              - Projekty
 
              - Kniha návštěv
 
              - Mecenáši
 
              - Kontakty
 
               
                
              
               
              | 
           | 
          
            Vznik
              novodobé gardy javornických dělostřelců
            Lidé
              se často ptají: „Jak vlastně vznikla
              Javornická
              dělostřelecká garda? Kdy vznikla? Kdo s tím
              přišel? Odkud jsou ty kanóny?“ V
              následujících
              řádcích se tedy
              skrývá nejedna odpověď. 
             V
              lednu 2006 začal dělat svůj kanón Martin Dopita. S
              výrobou Ferdinanda mu pomáhal Jirka Kozel u sebe
              v
              garáži. (Ano, jedná se o známou
              gardistickou
              garáž, která se nachází v
              prostorách
              bývalého městského pivovaru.)
              Zalíbilo se
              mu to a časem se pustil do výroby vlastního
              kanónu, který nese jméno
              Maxmilián. Jako
              hlavní předloha pro tyto repliky kanónů z 15.
              století sloužila kniha Salvy duní od
              Vladimíra
              Karlického (Naše vojsko 1979). Využity byly mimo
              jiné i fotky z Internetu. Při výrobě
              některých
              součástí nám pomáhali
              místní
              zruční řemeslníci. Hlavně točil pan Josef
              Sedlák.
              Kovářskou práci dodávali rovnou 2
              kováři.
              Naše díky však patří i
              mnoha jiným
              fachmanům, kteří pro nás dělali
              nejrůznější
              polotovary, součásti výzbroje i
              výstroje.
              Každý kanón spolkl odhadem 200 hodin
              práce. 
              Samostatnou kapitolou bylo shánění
              materiálu a
              součástí kanónu. Těžce se
              sháněla ocel na
              hlavně. Třeba loukoťová kola na Maxmiliána
              léta
              ležela schovaná mezi kopřivami v téměř
              zapomenuté
              osadě Zálesí. Na lafety se používalo
              mohutné letité dřevo. 
              První veřejná salva v gotických
              uniformách
              byla vypálena 9. května 2006 na zahradě Dittersova domu při
              příležitosti vernisáže výstavy Milana
              Rychlého, která nesla název:
              Období
              světových válek na Javornicku – aneb
              „Nálezy z druhé strany.“ A
              již v červnu na
              Dnech Javornicka vyrostl na téže zahradě vojenský
              stan s
              prezentací Javornické dělostřelecké
              gardy (JDG).
              Od té doby nepřetržitě spolupracujeme s Městem
              Javorník,
              Městskou knihovnou, Městským kulturním střediskem
              (Kulturním domem) a dalšími
              organizacemi i spolky
              našeho regionu. 
              Vše jsme se učili sami. Nepřišel nikdo, kdo by
              nám
              řekl: „Dělá se to takto a takto.“ Se
              strachem jsme
              metodou pokus - omyl opatrně zjišťovali třeba, kolik
              dávat prachu, jakým způsobem nabíjet,
              aby
              nám to neublížilo atp. Martin s Jirkou se v
              červenci 2006
              jeli podívat na historickou bitvu do Zlatých Hor,
              kde již
              léta působí Císařská
              městská garda.
              (Jedná se o slavný 59. regiment Josef Leopold
              Maria von
              Daun, který se účastní
              rekonstrukcí bitev z
              let 1740 – 1845.) Slovo dalo slovo a kluci jeli
              ostříleným veteránům
              předvést naše 2
              středověké kusy. 
              My věděli o zlatohorských a oni zjistili, že i nedaleko
              žijí lidé zapálení do
              vojenské
              historie. Koncem léta 2006 jsme v rámci
              spolupráce
              byli požádáni císařskou městskou
              gardou (CMG) o
              drobnou výpomoc. Jednalo se o doplnění stavu
              granátníků na rekonstrukci bitvy v
              italském
              městečku Peschiera. Bohužel poslední srpnový
              „víkend“ (čtvrtek až pondělí)
              měli volno
              pouze 2 muži. Jirka s Martinem dostali zapůjčeny uniformy, repliky
              pušek a vyrazili do pro nás
              neznámého
              období napoleonských válek a
              povstání lidu. Vrátili se plni
              zážitků a
              nadšení! Zakrátko bylo rozhodnuto a ke
              gotice jsme
              přidali další období. Fotky z akce v
              Livornu
              přitáhly další nadšence.
              Garda se mimo
              jiné rozrostla o kluky ze Žulové,
              kteří se
              podrobně zabývali obdobím 15. století. 
              Ve Slavkově jsme se díky spolupráci s CMG
              zúčastnili již ve vlastních uniformách
              rakouských dělostřelců naší
              první
              napoleonské bitvy. Kanóny však byly
              stále
              ještě posazeny na středověkých
              podvozcích. Přes
              zimu jsme ke kanónům postavili podvozky na 18.
              století. V
              březnu jsme  do maďarského Szolnoku museli jet bez
              našich kanónů, bo pro ně v autobuse nebylo
              místo.
              11. května 2007 se v italském Livornu JDG konečně
              představila s
              vlastním kanónem. Následovala
              organizátory
              nádherně připravená bitva v Nieppe, kde
              poprvé
              mimo obsluhy a velitele děla účinkoval i zaměřovač. A jsme u
              dalších Dnů Javornicka.
              Návštěvníci
              zde měli mimo jiné možnost vidět v průvodu i v parku
              naše
              děla, dělostřelce z 15. i 18. století,
              markytánky, ale i
              granátníky a myslivce ze Zlatých Hor.
              Největší úspěch sklízel
              „Rychlíček“ oděný do
              maličké uniformy
              rakouského dělostřelce. 
              Toť stručně z naší historie. Více je
              možno
              najít u reportů z jednotlivých akcí.
              Neustále se rozrůstáme,
              sbíráme
              další nové postřehy,
              snažíme se
              zlepšovat, ... a stále si
              střílíme... 
               
              S pomocí ostatních sepsal Lomi 
             |