Sudetoněmecký freikorps

Na protilehlé straně hranic se však nacházely také vojenské tábory pro formující se henleinovskou záškodnickou armádu, tzv. freikorps (Sudetendeutsches Freikorps, Sudetoněmecký dobrovolnický sbor, SF). Byl ustaven z rozhodnutí Adolfa Hitlera 17. září 1938 a tvořily jej ozbrojené oddíly, složené ze sudetských Němců, uprchlých do Říše. Freikorps podléhal přímo Konrádu Henleinovi, který jen o tři dny dříve vyhlásil v Berlíně heslo „Domů do Říše!“ (Heim ins Reich!). U obyvatelstva Jesenicka měla výzva ke vstupu do těchto formací velký ohlas. „Na hranicích docházelo čím dál častěji ke střelbě pohraničníků a četníků na uprchlíky. Ale z naší obce [Hradec] nebyl nikdo chycen nebo zraněn, všichni přes ně šťastně přešli. Mezitím dostala většina mladíků, kteří sloužili u Čechů v armádě, povolávací rozkaz. Z nich narukoval pouze jediný, Rudolf Kauf, a ti zbylí všichni utekli do Německa. Sudetoněmecká strana byla českou vládou rozpuštěna, ale její vůdce Konrád Henlein, který také musel utéci, vydal rozkaz, že žádný Němec nemá uposlechnout povolávacího rozkazu, aby se při vypuknutí války, která stála přede dveřmi, nedostali do situace, že by stříleli na své vlastní soukmenovce.“³² Jedním z míst, kde se soustřeďovali vojenští uprchlíci, byla např. Vidnava. Ačkoliv i zde byla státní hranice poměrně silně obsazena četníky, příslušníky policie, finanční stráže a vojáky, její uzávěry byly málo účinné. K ilegálním přechodům totiž napomáhali i zdejší obyvatelé. „K největší zábavě ochotných Vidnavských patřilo, že za jasných dnů dávali pozor, když povolaní záložníci a branci skákali […] v celých oddílech přes hranice.“ Mladíci a muži, kteří se útěkem vyhnuli vojenské službě, pak „byli šťastní, když za sebou zanechali silničními příkopy tvořenou hranici a když tomu bránící české posádky musely bezmocně přihlížet.“³³

Uprchlíci z Jesenicka museli být po svém příchodu do Říše nejprve prověřeni uprchlými funkcionáři SdP. Teprve poté byli umístěni ve výcvikových táborech freikorpsu, a to zejm. v Glucholazech, Suszyně (něm. Dürrkunzendorf) a v Nowym Swiętówě u Nisy (něm. Deutsch Wette), ale také v Landeku (něm. Bad Landeck, dnes Lądek Zdroj v Polsku), kam bylo k výcviku přeloženo z kladského městečka Bardo (něm. Wartha) „asi 1000 mužů, prchajících před terorem Čechů, aby byli připraveni nasadit svůj život v boji za milovanou vlast.“³⁴ Již 18. září bylo jen v Glucholazech a Suszyně oblečeno do uniforem SA na 2000 henleinovců,³⁵ kteří zde prošli rychlým vojenským výcvikem.³⁶

Dnem 18. 9. 1938 byla až z dalekého Olsztynu (něm. Allenstein) u Mazurských jezer datována žádost Wilhelma Luxe z Bílého Potoka o vstup do jednotek freikorpsu právě v Nise. Doslova zde píše: „Je mou povinností, abych se přihlásil a podílel se na boji za osvobození mé vlasti. Bude to pro mne ta největší pocta.“³⁷ Téhož dne přišla do utečeneckého tábora v Nise žádost Hanse Frömela z Künzelsau v Bádensku-Württenbersku, teprve pětadvacetiletého lékárníka z Vidnavy. Frömel překročil ilegálně hranice již v lednu 1937 a v Říši byl uznán za politického uprchlíka. Svou žádost zakončil slovy: „Je mou morální povinností zachovat v této hodině věrnost své vlasti a proto prosím o schválení a okamžité rozhodnutí o umístění. Heil Hitler! Heil Henlein!“³⁸

Jedním z těch, kteří v polovině září 1938 uprchli do Německa a přihlásili se k freikorpsu byl i Josef Reinold, v té době již téměř šestadvacetiletý učitel z Černé Vody, původem ze Slezské Ostravy. Jeho náklonnost k nacistickému hnutí a sudetoněmeckému separatismu byla zjevná již v r. 1937, jak je patrné z hlášení velitele četnické stanice v Černé Vodě vrchního stržm. Pohody z počátku září téhož roku: „Učitel Reinold za poslední doby svým chováním projevuje svoje sympatie s politickým hnutím strany SdP. Ve svatodušní svátky dne 15. 5. 1937, když v Cukmantlu [dnes Zlaté Hory] odbývala se slavnost spolku ,Deutscher Kulturverband‘, kteréžto slavnosti zúčastnil se vůdce politické strany SdP Konrád Henlein, tu učitel Reinold, který stoje na vyvýšeném místě [...] naproti hlavní tribuny, nápadným způsobem nadšeně mával pravou rukou na kolem jdoucího Konráda Henleina a provolával s ostatními osobami, které kolem něho stály ,Sieg heil‘. Když pak průvod otočiv se za tribunou vracel se zpět, tu když kolem učitele Reinolda procházela skupina, ve které se nacházel Konrád Henlein, tu Reinold tohoto svým fotografickým aparátem fotografoval. Učitel Reinold svým chováním dává najevo, že jest německonacionálního smýšlení, [...] udržuje přátelský poměr s osobami, o kterých v obci Černé Vodě jest známo, že jsou nadšenými stoupenci Henleinova hnutí, zúčastňuje se také všech podniků pořádaných místními spolky v duchu nacionalistickém.“³⁹ Před svým příchodem na Jesenicko v r. 1934 prošel Reinold tříletým výcvikem v čsl. armádě, v jehož rámci absolvoval důstojnickou školu v Olomouci. Coby podporučík v záloze, funkcionář německého tělocvičného spolku a od března 1938 též člen SdP své nabyté zkušenosti záhy aktivně využil. Dle svých slov „následujíce výzvy Konráda Henleina“ překročil 18. září 1938 státní hranici do Německa. Záhy nato zorganizoval v Nise rotu sudetoněmeckého freikorpsu (Kompanie 3-I/I), kterou vedl až do 9. října 1938, kdy byl freikorps oficiálně rozpuštěn.⁴⁰

Oddíly freikorpsu operující ve 2. polovině září 1938 na severní Moravě a ve Slezsku podléhaly velitelství SF ve Vratislavi pod vedením dr. Fritze Köllnera. Skupina utvořená za vydatné pomoci tamtéž sídlícího vedení SA (SA Gruppe Schlesien) a wehrmachtu čítala na konci září 1938 na 6000 mužů – uprchlíků z Československa. Jesenicko podléhalo v nižší instanci pod III. úsek SF v Nise (Abschnitt III). Vrchní velitelství praporu (Bann I), v jehož čele stál zvěrolékař Dr. Ernst Simon ze Žulové, sídlilo v Javorníku na radnici. Členem tohoto velení byl rovněž major v. v. Franz Then z Vidnavy, vlastivědný a muzejní pracovník a na podzim 1938 také aktivní organizátor vidnavských bojůvek freikorpsu. K 23. září 1938 a v následujících dnech se v oblasti okresu Jeseník pohybovaly dvě roty SF. První (Kompanie Jauernig) měla obsazenu oblast Javornicka a Vidnavska od Bílé Vody až po Žulovou a operovala zhruba na 16 km dlouhé čáře Supíkovice – Nová Červená Voda (myslivna) – Černá Voda (zřícenina hradu Kaltenstein) - okraj Žulové – okraj Skorošic – státní hranice. Zpočátku byla obsazena 600 muži, jejichž stav se po příchodu ozbrojených posil z Německa 26. září zvýšil na 1000. Druhá rota (Kompanie Reinold) postupně obsadila severní část Jesenicka, zbytek Vidnavska a Zlatohorsko a operovala na linii Černá Voda – Supíkovice – Hradec – Široký Brod – Ondřejovice – Zlaté Hory. Tvořilo ji 7 čet o síle asi 1200 ozbrojených mužů. Celá fronta pak byla rozdělena do několika úseků, nazvaných dle jednotlivých

velitelů: I. Reinold (Supíkovice – Černá Voda), II. Schober (Žulová), III. Schnitter (Skorošice); IV. úsek „Heider“ se zatím nepodařilo konkretizovat.⁴¹